Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Respondeu mais Elihu, e disse:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Ouvi, vós, sábios, as minhas razões: e vós, entendidos, inclinai, os ouvidos para mim.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Porque o ouvido prova as palavras, como o paladar gosta a comida.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
O que é direito escolhamos para nós: e conheçamos entre nós o que é bom.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Porque Job disse: Sou justo; e Deus tirou o meu direito.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
No meu direito me é forçoso mentir: dolorosa é a minha flechada sem transgressão.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Que homem há como Job, que bebe a zombaria como água?
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
E caminha em companhia com os que obram a iniquidade, e anda com homens ímpios?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Porque disse: De nada aproveita ao homem o comprazer-se em Deus.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Pelo que vós, homens de entendimento, escutai-me: Deus esteja longe da impiedade, e o Todo-poderoso da perversidade!
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Porque, segundo a obra do homem, ele lho paga; e segundo o caminho de cada um lho faz achar.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Também, na verdade, Deus não obra impiamente; nem o Todo-poderoso perverte o juízo.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Quem lhe pedia conta do governo da terra? e quem dispoz a todo o mundo?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Se pusesse o seu coração contra ele, recolheria para si o seu espírito e o seu fôlego.
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
Toda a carne juntamente expiraria, e o homem se voltaria para o pó.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Se pois há em ti entendimento, ouve isto; inclina os ouvidos à voz do meu discurso.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Porventura o que aborrece o direito ataria as feridas? e tu condenarias aquele que é justo?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Ou dir-se-á a um rei, Oh! Belial? aos príncipes, Oh! ímpios?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Quanto menos àquele, que não faz acepção das pessoas de príncipes, nem estima o rico mais do que o pobre; porque todos são obras de suas mãos
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Eles num momento morrem; e até à meia noite os povos são perturbados, e passam, e o poderoso será tomado sem mão
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Porque os seus olhos estão sobre os caminhos de cada um, e ele vê todos os seus passos.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Não há trevas nem sombra de morte, onde se escondam os que obram a iniquidade.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Porque não se faz tanto caso do homem que contra Deus possa entrar em juízo.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Quebranta aos fortes, sem que se possa inquirir, e põe outros em seu lugar.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Ele conhece pois as suas obras, de noite os transtorna, e ficam moidos.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Ele os bate como ímpios que são, no lugar dos expectadores:
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Porquanto se desviaram de atrás dele, e não compreenderam nenhum de seus caminhos.
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
Para fazer que o clamor do pobre subisse até ele, e que ouvisse o clamor dos aflitos.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Se ele aquietar, quem então inquietará? se encobrir o rosto, quem então o poderá contemplar, seja para com um povo, seja para com um homem só?
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
Para que o homem hipócrita nunca mais reine, e não haja laços do povo.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Na verdade, quem a Deus disse: suportei castigo, não perecerei.
32 Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
O que não vejo, ensina-mo tu: se fiz alguma maldade, nunca mais a hei de fazer.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Virá de ti como o recompensará, pois tu o desprezas? farias tu pois, e não eu, a escolha: que é logo o que sabes? fala.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Os homens de entendimento dirão comigo, e o varão sábio me ouvirá.
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Job falou sem ciência; e às suas palavras falta prudência.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Pai meu! provado seja Job até ao fim, para as suas respostas entre os homens malignos.
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Porque ao seu pecado acrescenta a transgressão; entre nós bateria as palmas das mãos, e multiplicaria contra Deus as suas razões.
