Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Eliihuun akkana jedhe:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
“Yaa ogeeyyii, dubbii koo dhagaʼaa; beektonnis na dhaggeeffadhaa.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Akkuma arrabni nyaata afaaniin qabu, gurris dubbii calalaatii.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Waan qajeelaa taʼe ofii keenyaaf haa filannu; waan gaariis tokkummaadhaan haa barannu.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
“Iyyoob akkana jedha; ‘Ani qajeelaa dha; Waaqni garuu murtii qajeelaa narraa fudhate.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Ani utuman nama dhugaa taʼee jiruu, akka sobduuttin herregame; ani yakka qabaachuu baadhu illee xiyyi isaa madaa hin fayyineen na madeesseera.’
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Namni akka bishaaniitti tuffii dhugu, kan akka Iyyoob eenyu?
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
Inni warra hammina hojjetu wajjin walii gala; jalʼoota wajjinis tokkummaa qabaata.
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Inni, ‘Waaqa gammachiisuu yaaluun, namaaf faayidaa tokko iyyuu hin qabu’ jedhaatii.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
“Kanaafuu isin yaa hubattoota, na dhagaʼaa. Waan hamaa hojjechuun Waaqa irraa, dogoggoruunis Waaqa Waan Hunda Dandaʼu irraa haa fagaatu.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Inni namaaf akkuma hojii isaatti gatii ni kenna; waan karaa isaatiif malus itti fida.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Dhugumaan Waaqni hammina hin hojjetu; Waaqni Waan Hunda Dandaʼu murtii qajeelaa hin jalʼisu.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Eenyutu lafa irratti isa muude? Eenyutus addunyaa guutuu isatti kenne?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Utuu inni hafuura isaa deebisee fudhatee, hafuura baafatu illee gara ofii isaatti deebifatee,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
silaa sanyiin namaa hundi walumaan bada; namnis biyyootti deebiʼa ture.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
“Ati yoo hubannaa qabaatte waan kana dhagaʼi; waan ani jedhus dhaggeeffadhu.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Namni murtii qajeelaa jibbu bulchuu dandaʼaa? Atis isa qajeelaa fi humna qabeessa sanatti murtaa?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Kan moototaan, ‘Isin faayidaa hin qabdan;’ jedhee qondaaltotaanis, ‘Isin hamoo dha’ jedhu isa mitii?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Inni ilmaan moototaatiif illee hin looguu; sooreyyii fi hiyyeeyyii wal hin caalchisu; hundi isaanii hojii harka isaatii.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Isaan halkan walakkaa tasa duʼu; namoonni hollatanii dhumu; jajjaboonnis utuma harki namaa isaan hin tuqin ni badu.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
“Iji isaa karaa namootaa irra jira; inni tarkaanfii isaanii hunda ni arga.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Iddoon warri waan hamaa hojjetan itti dhokatan, dukkanni yookaan gaaddisni guddaan hin jiru.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Akka inni murtiidhaaf fuula isaa duratti dhiʼaatuuf, Waaqni nama kam iyyuu hin beellamu.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Inni gaaffii tokko malee namoota jajjaboo ni burkuteessa; warra biraa immoo iddoo isaanii ni kaaʼa.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Inni sababii hojii isaanii beekuuf, halkan keessa isaan garagalcha; isaanis ni barbadaaʼu.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Sababii jalʼina isaaniitiifis inni iddoo namni hundi argutti isaan adaba;
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
kunis waan isaan isa duukaa buʼuu irraa garagalanii karaa isaa hunda dhiisaniif.
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
Isaan akka inni iyya rakkattootaa dhagaʼuuf, akka iyyi hiyyeeyyii fuula isaa duratti dhagaʼamu godhaniiru.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Yoo inni calʼise garuu, eenyutu isatti muruu dandaʼa? Yoo inni fuula isaa dhokfates eenyutu isa arguu dandaʼa? Taʼus inni namaa fi saba illee ni toʼata;
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
kunis akka namni Waaqaaf hin bulle mootii hin taanee fi akka isaan sabaaf kiyyoo hin keenyeefii dha.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
“Namni tokko Waaqaan akkana jedha haa jennu; ‘Ani yakka hojjedheera; garuu itti hin deebiʼu.
32 Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Waan ani arguu hin dandeenye na barsiisi; ani yoon dogoggora hojjedhee jiraadhe, lammata itti hin deebiʼu.’
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Waaqni sababii ati qalbii jijjiirrachuu didduuf akkuma yaada keetiitti gatii siif baasaa? Situ murteessuu qaba malee ana miti; kanaafuu ati waan beektu natti himi.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
“Namoonni hubannaa qaban ni dubbatu; namoonni ogeeyyiin na dhagaʼanis akkana jedhu;
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
‘Iyyoob beekumsa malee dubbata; dubbiin isaas hubannaa cimaa hin qabu.’
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Iyyoob sababii akka nama hamaatti deebii kenneef maaloo utuu hamma dhumaatti qoramee jiraatee!
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Inni cubbuu isaa irratti fincila dabala; tuffiidhaan gidduu keenyatti harka dhaʼa; Waaqa irrattis waan baayʼee dubbata.”
