Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Natovo’ i Eliho, ty hoe:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Janjiño o entakoo ry androanavy mahihitseo, anokilaño ravembia, ry mahafohiñeo.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
fa mitso-tsara ty ravembia manahake ty fitsohan-dañilañy mahakama.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Antao tika hijoboñe ty soa, hisafirian-tika ty atao fanjàka.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
amy nanoe’ Iobey, ty hoe: Vañon-draho, fe nasintan’ Añahare amako ty zoko;
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
handañirako hao i zokoy; tsy mete melañe i trinofan-defoñey, ndra t’ie malio-tahiñe.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Ondaty ia ty rahamba’ Iobe? ie migenoke inje hoe rano,
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
ie mpifañosoñe amo mpitolon-karatiañeo le mitrao-pañavelo am’ondaty mengokeo?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
ie nanao ty hoe, Tsy vente’e ama’ondatio te ifalea’e t’i Andrianañahare.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Aa le janjiño iraho, ry aman-kilálao, Lavits’ an’ Andrianañahare ty haratiañe, naho amy El-Sadai ty fandilarañe.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Fa o sata’eo ty hanambeza’e ondaty, o fitoloña’eo ro hanoly aze ami’ty eva’e.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Toe tsy manao raty t’i Andrianañahare, vaho tsy mañolake ty hatò t’i El-Sadai.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Ia ty nampamandroñ’ aze ty tane toy, vaho ia ty nampivave aze ty voatse bey toy?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Aa naho nampoli’e ama’e ty fo’ ondaty naho natonto’e ama’e i tro’ey vaho i kofo’ey,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
le fonga ho nitrao-pihomahañe ze atao nofotse; vaho kila ho nibalike ho lemboke ondatio.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Fe naho mahilala, janjiño, tsendreño ty feo’ o entakoo.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Hifehe hao ty malaiñe to? Hafà’o hao i Fanalolahy Vañoñey?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
I manao ty hoe ami’ty mpanjaka: Ry Votro, naho amo ana-donakeo, Ty Piaroteñe!
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Ie tsy miasy roandriañe, tsy mañaom-pañaleale mandikoatse ty rarake, ie fonga satam-pità’e.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Mihomak’aniany iereo, te petsak’ale; troboeñe ondatio le mihelañe añe, asintake tsy am-pitàñe o maozatseo.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Fa amo sata’ ondatio o fihaino’eo, vazoho’e iaby o lia’eo.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Tsy eo ty ieñe ndra ty fimoromoroñañe hietaha’ o tsereheñeo.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Le tsy ifotoañan’ andro ty hiatrefa’ ondaty aman’Añahare ho zakaeñe.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Demohe’e tsy an-dohy o fatratseo, le avotra’e an-toe’e eo ty handimbe aze.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Aa kanao arofoana’e o sata’eo, le avalitaboa’e te haleñe, vaho dorodoroe’e.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Lafà’e manahake o tsereheñeo an-tameañe eo ho fisambàñe,
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
amy t’ie nitsile tsy nañorik’ aze, le tsy teo t’ie nañaoñe o lala’eo,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
toly ndra nampombae’ iareo mb’ama’e ty fitoreova’ o rarakeo fa janji’e ty toreo’ o silofeñeo—
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
naho mianjin-dre, ia ty hanìñe? Ie aeta’e ty lahara’e, ia ty hahaisak’ aze, ndra t’ie foko ndra te ondaty—
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
soa tsy hifehe ty tsi-aman-Kàke, vaho tsy ho fandrik’ am’ ondatio.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Ia ty nanao ty hoe aman’Añahare? Fa nililoveñe, izaho tsy nandilatse;
32 Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Anaro ahy o tsy treakoo; naho niota faly, tsy hanoeko ka?
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
I satri’oy hao ty hamalea’e Azo, kanao liere’o? Ihe ‘nio ty hijoboñe, fa tsy izaho; aa le saontsio o fohi’oo.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Hanao ty hoe amako ondaty mahilalao, Toe mahafijanjiñe ty androanavy mahihitse:
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Misaontsy tsy aman-kilala t’Iobe, vaho tsy hinotsohotso’e o enta’eo.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Ee te ho hereherèñe pak’am-para’e t’Iobe ie nanoiñe hoe ondaty lo-tsereke.
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Tompea’e fiolàñe o hakeo’eo; miteha-pitàn-dre añivon-tikañe eo, le manovon-tsaontsy hatreatre’e t’i Andrianañahare.
