Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Un Elihus atbildēja un sacīja:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Klausāties, gudrie, manu valodu, un prātīgie, atgriežat ausis pie manis;
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Jo auss pārbauda vārdus, tā kā mute bauda barību.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Lai pārspriežam savā starpā, lai kopā atzīstam, kas ir labi.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Jo Ījabs saka: es esmu taisns, bet Dievs ir atņēmis manu tiesu.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Lai gan man taisnība, mani tura par melkuli, manas mokas ir nedziedinājamas, lai gan neesmu noziedzies.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Kur ir gan cilvēks, kā Ījabs, kas zaimošanu dzer kā ūdeni,
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
Un draudzējās ar ļaundarītājiem un staigā ar bezdievīgiem?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Jo viņš saka: cilvēkam nekā nepalīdz, ka tas mīļo Dievu.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Tādēļ, gudrie vīri, klausāties mani. Nevar būt, ka Dievs ir ļauns un tas Visuvarenais netaisns.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Jo Viņš cilvēkam maksā pēc viņa darba, un ikkatram liek klāties pēc viņa gājuma.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Patiesi, Dievs nedara ļauna, un tas Visuvarenais nepārgroza tiesu!
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Kam pasaule ir pavēlēta, ja ne Viņam, un kas ir radījis visu zemi?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Ja Viņš Savu sirdi grieztu uz Sevi pašu vien, un Savu garu un Savu dvašu ņemtu pie Sevis:
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
Tad visa miesa kopā mirtu, un cilvēks taptu atkal par pīšļiem.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Ja nu tev ir saprašana, klausi to, ņem vērā manas valodas balsi.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Vai jel, kas taisnību ienīst, varēs vadīt? Kā tad tev bija tiesāt to Vistaisnāko?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Viņu, kas uz ķēniņu var sacīt: tu netikli, un uz valdnieku: tu blēdi;
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Kas neuzlūko valdnieku vaigu un neieredz bagātus vairāk nekā nabagus, jo tie visi ir Viņa roku darbs.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Acumirklī tie nomirst, un nakts vidū tautas top iztrūcinātas un iet bojā, un varenie top aizrauti un ne caur cilvēka roku.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Jo Viņa acis skatās uz cilvēka ceļiem, un Viņš redz visus viņa soļus.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Tumsas nav nedz nāves ēnas, kur ļaundarītāji varētu slēpties.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Viņam cilvēks ilgi nav jāmeklē, ka lai nāk uz tiesu Dieva priekšā.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Viņš satriec varenos bez izmeklēšanas un ieceļ citus viņu vietā.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Tāpēc ka Viņš zina viņu darbus, Viņš tos apgāž naktī, ka tie top satriekti.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Viņš tos šausta kā bezdievīgus, tādā vietā, kur visi redz.
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Tāpēc ka tie no Viņa atkāpušies un nav apdomājuši visus Viņa ceļus.
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
Ka nabaga brēkšanai bija jānāk pie Viņa, un bēdīgā kliegšanu Viņš paklausīja.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Kad Viņš dod mieru, kas tad pazudinās? Kad Viņš Savu vaigu apslēpj, kas Viņu skatīs? Tā tas ir ar tautām, tā ar ikvienu cilvēku,
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
Lai nelieša cilvēks nevalda un tautai nav par valgiem.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Jo uz Dievu jāsaka: man bija jācieš, es vairs negrēkošu.
32 Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Ko es neredzu, to māci tu man; ja esmu darījis netaisnību, tad to vairs nedarīšu.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Vai Dievs lai atlīdzina pēc tava prāta? Jo tu neesi mierā! tad spriedi tu, ne es! Un ko tu taču māki sacīt!
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Prātīgi ļaudis man sacīs, un ikviens gudrs vīrs, kas uz mani klausījies:
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Ījabs runājis neprazdams, un viņa vārdi nav bijuši gudri.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Kaut Ījabs taptu pārbaudīts līdz galam, ka viņš runā, kā bezdievīgi ļaudis.
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Jo viņš krauj grēku uz grēku, viņš mūsu priekšā zaimo un runā daudz pret to stipro Dievu. -
