Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Eliu continuò a dire:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Ascoltate, saggi, le mie parole e voi, sapienti, porgetemi l'orecchio,
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Perché l'orecchio distingue le parole, come il palato assapora i cibi.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Esploriamo noi ciò che è giusto, indaghiamo fra di noi quale sia il bene:
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
poiché Giobbe ha detto: «Io son giusto, ma Dio mi ha tolto il mio diritto;
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
contro il mio diritto passo per menzognero, inguaribile è la mia piaga benché senza colpa».
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Chi è come Giobbe che beve, come l'acqua, l'insulto,
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
che fa la strada in compagnia dei malfattori, andando con uomini iniqui?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Poiché egli ha detto: «Non giova all'uomo essere in buona grazia con Dio».
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Perciò ascoltatemi, uomini di senno: lungi da Dio l'iniquità e dall'Onnipotente l'ingiustizia!
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Poiché egli ripaga l'uomo secondo il suo operato e fa trovare ad ognuno secondo la sua condotta.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
In verità, Dio non agisce da ingiusto e l'Onnipotente non sovverte il diritto!
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Chi mai gli ha affidato la terra e chi ha disposto il mondo intero?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Se egli richiamasse il suo spirito a sè e a sé ritraesse il suo soffio,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
ogni carne morirebbe all'istante e l'uomo ritornerebbe in polvere.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Se hai intelletto, ascolta bene questo, porgi l'orecchio al suono delle mie parole.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Può mai governare chi odia il diritto? E tu osi condannare il Gran Giusto?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
lui che dice ad un re: «Iniquo!» e ai principi: «Malvagi!»,
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
lui che non usa parzialità con i potenti e non preferisce al povero il ricco, perché tutti costoro sono opera delle sue mani?
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
In un istante muoiono e nel cuore della notte sono colpiti i potenti e periscono; e senza sforzo rimuove i tiranni,
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
poiché egli tiene gli occhi sulla condotta dell'uomo e vede tutti i suoi passi.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Non vi è tenebra, non densa oscurità, dove possano nascondersi i malfattori.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Poiché non si pone all'uomo un termine per comparire davanti a Dio in giudizio:
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
egli fiacca i potenti, senza fare inchieste, e colloca altri al loro posto.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Poiché conosce le loro opere, li travolge nella notte e sono schiacciati;
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
come malvagi li percuote, li colpisce alla vista di tutti;
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
perché si sono allontanati da lui e di tutte le sue vie non si sono curati,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
sì da far giungere fino a lui il grido dell'oppresso e fargli udire il lamento dei poveri.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Se egli tace, chi lo può condannare? Se vela la faccia, chi lo può vedere? Ma sulle nazioni e sugli individui egli veglia,
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
perché non regni un uomo perverso, perché il popolo non abbia inciampi.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Si può dunque dire a Dio: «Porto la pena, senza aver fatto il male;
32 Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
se ho peccato, mostramelo; se ho commesso l'iniquità, non lo farò più»?
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Forse, secondo le tue idee dovrebbe ricompensare, perché tu rifiuti il suo giudizio? Poiché tu devi scegliere, non io, dì, dunque, quello che sai.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Gli uomini di senno mi diranno con l'uomo saggio che mi ascolta:
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
«Giobbe non parla con sapienza e le sue parole sono prive di senno».
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Bene, Giobbe sia esaminato fino in fondo, per le sue risposte da uomo empio,
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
perché aggiunge al suo peccato la rivolta, in mezzo a noi batte le mani e moltiplica le parole contro Dio.
