Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Und es hob an Elihu und sprach:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Hört, ihr Weisen, meine Rede, und ihr Verständigen, merkt auf mich!
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Denn das Ohr prüft die Rede, und der Mund schmeckt die Speise.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Laßt uns ein Urteil finden, daß wir erkennen unter uns, was gut sei.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Denn Hiob hat gesagt: “Ich bin gerecht, und Gott weigert mir mein Recht;
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
ich muß lügen, ob ich wohl recht habe, und bin gequält von meinen Pfeilen, ob ich wohl nichts verschuldet habe.”
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Wer ist ein solcher Hiob, der da Spötterei trinkt wie Wasser
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
und auf dem Wege geht mit den Übeltätern und wandelt mit gottlosen Leuten?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Denn er hat gesagt: “Wenn jemand schon fromm ist, so gilt er doch nichts bei Gott.”
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Darum hört mir zu, ihr weisen Leute: Es sei ferne, daß Gott sollte gottlos handeln und der Allmächtige ungerecht;
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
sondern er vergilt dem Menschen, darnach er verdient hat, und trifft einen jeglichen nach seinem Tun.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Ohne zweifel, Gott verdammt niemand mit Unrecht, und der Allmächtige beugt das Recht nicht.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Wer hat, was auf Erden ist, verordnet, und wer hat den ganzen Erdboden gesetzt?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
So er nun an sich dächte, seinen Geist und Odem an sich zöge,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
so würde alles Fleisch miteinander vergehen, und der Mensch würde wieder zu Staub werden.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Hast du nun Verstand, so höre das und merke auf die Stimme meiner Reden.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Kann auch, der das Recht haßt regieren? Oder willst du den, der gerecht und mächtig ist, verdammen?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Sollte einer zum König sagen: “Du heilloser Mann!” und zu den Fürsten: “Ihr Gottlosen!”?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Und er sieht nicht an die Person der Fürsten und kennt den Herrlichen nicht mehr als den Armen; denn sie sind alle seiner Hände Werk.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Plötzlich müssen die Leute sterben und zu Mitternacht erschrecken und vergehen; die Mächtigen werden weggenommen nicht durch Menschenhand.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Denn seine Augen sehen auf eines jeglichen Wege, und er schaut alle ihre Gänge.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Es ist keine Finsternis noch Dunkel, daß sich da möchten verbergen die Übeltäter.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Denn er darf auf den Menschen nicht erst lange achten, daß er vor Gott ins Gericht komme.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Er bringt die Stolzen um, ohne erst zu forschen, und stellt andere an ihre Statt:
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
darum daß er kennt ihre Werke und kehrt sie um des Nachts, daß sie zerschlagen werden.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Er straft sie ab wie die Gottlosen an einem Ort, da man es sieht:
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
darum daß sie von ihm weggewichen sind und verstanden seiner Wege keinen,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
daß das Schreien der Armen mußte vor ihn kommen und er das Schreien der Elenden hörte.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Wenn er Frieden gibt, wer will verdammen? und wenn er das Antlitz verbirgt, wer will ihn schauen unter den Völkern und Leuten allzumal?
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
Denn er läßt nicht über sie regieren einen Heuchler, das Volk zu drängen.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Denn zu Gott muß man sagen: “Ich habe gebüßt, ich will nicht übel tun.
32 Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Habe ich's nicht getroffen, so lehre du mich's besser; habe ich Unrecht gehandelt, ich will's nicht mehr tun.”
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Soll er nach deinem Sinn vergelten? Denn du verwirfst alles; du hast zu wählen, und nicht ich. Weißt du nun was, so sage an.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Verständige Leute werden zu mir sagen und ein weiser Mann, der mir zuhört:
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
“Hiob redet mit Unverstand, und seine Worte sind nicht klug.”
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
O, daß Hiob versucht würde bis ans Ende! darum daß er sich zu ungerechten Leuten kehrt.
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Denn er hat über seine Sünde noch gelästert; er treibt Spott unter uns und macht seiner Reden viel wider Gott.
