Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Élihu reprit et dit:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Sages, écoutez mes discours! Vous qui êtes intelligents, prêtez-moi l’oreille!
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Car l’oreille discerne les paroles, Comme le palais savoure les aliments.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Choisissons ce qui est juste, Voyons entre nous ce qui est bon.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Job dit: Je suis innocent, Et Dieu me refuse justice;
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
J’ai raison, et je passe pour menteur; Ma plaie est douloureuse, et je suis sans péché.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Y a-t-il un homme semblable à Job, Buvant la raillerie comme l’eau,
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
Marchant en société de ceux qui font le mal, Cheminant de pair avec les impies?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Car il a dit: Il est inutile à l’homme De mettre son plaisir en Dieu.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Écoutez-moi donc, hommes de sens! Loin de Dieu l’injustice, Loin du Tout-Puissant l’iniquité!
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Il rend à l’homme selon ses œuvres, Il rétribue chacun selon ses voies.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Non certes, Dieu ne commet pas l’iniquité; Le Tout-Puissant ne viole pas la justice.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Qui l’a chargé de gouverner la terre? Qui a confié l’univers à ses soins?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
S’il ne pensait qu’à lui-même, S’il retirait à lui son esprit et son souffle,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
Toute chair périrait soudain, Et l’homme rentrerait dans la poussière.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Si tu as de l’intelligence, écoute ceci, Prête l’oreille au son de mes paroles!
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Un ennemi de la justice régnerait-il? Et condamneras-tu le juste, le puissant,
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Qui proclame la méchanceté des rois Et l’iniquité des princes,
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Qui n’a point égard à l’apparence des grands Et ne distingue pas le riche du pauvre, Parce que tous sont l’ouvrage de ses mains?
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
En un instant, ils perdent la vie; Au milieu de la nuit, un peuple chancelle et périt; Le puissant disparaît, sans la main d’aucun homme.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Car Dieu voit la conduite de tous, Il a les regards sur les pas de chacun.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Il n’y a ni ténèbres ni ombre de la mort, Où puissent se cacher ceux qui commettent l’iniquité.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Dieu n’a pas besoin d’observer longtemps, Pour qu’un homme entre en jugement avec lui;
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Il brise les grands sans information, Et il met d’autres à leur place;
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Car il connaît leurs œuvres. Il les renverse de nuit, et ils sont écrasés;
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Il les frappe comme des impies, A la face de tous les regards.
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
En se détournant de lui, En abandonnant toutes ses voies,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
Ils ont fait monter à Dieu le cri du pauvre, Ils l’ont rendu attentif aux cris des malheureux.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
S’il donne le repos, qui répandra le trouble? S’il cache sa face, qui pourra le voir? Il traite à l’égal soit une nation, soit un homme,
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
Afin que l’impie ne domine plus, Et qu’il ne soit plus un piège pour le peuple.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Car a-t-il jamais dit à Dieu: J’ai été châtié, je ne pécherai plus;
32 Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Montre-moi ce que je ne vois pas; Si j’ai commis des injustices, je n’en commettrai plus?
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Est-ce d’après toi que Dieu rendra la justice? C’est toi qui rejettes, qui choisis, mais non pas moi; Ce que tu sais, dis-le donc!
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Les hommes de sens seront de mon avis, Le sage qui m’écoute pensera comme moi.
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Job parle sans intelligence, Et ses discours manquent de raison.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Qu’il continue donc à être éprouvé, Puisqu’il répond comme font les méchants!
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Car il ajoute à ses fautes de nouveaux péchés; Il bat des mains au milieu de nous, Il multiplie ses paroles contre Dieu.
