< Jób 34 >

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
And Eliu continued his discourse, and said:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Hear ye, wise men, my words, and ye learned, hearken to me:
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
For the ear trieth words, and the mouth discerneth meats by the taste.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Let us choose to us judgment, and let us see among ourselves what is the best.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
For Job hath said: I am just, and God hath overthrown my judgment.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
For in judging me there is a lie: my arrow is violent without any sin.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
What man is there like Job, who drinketh up scorning like water?
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
Who goeth in company with them that work iniquity, and walketh with wicked men?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
For he hath said: Man shall not please God, although he run with him.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Therefore, ye men of understanding, hear me: far from god be wickedness, and iniquity from the Almighty.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
For he will render to a man his work, and according to the ways of every one he will reward them.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
For in very deed God will not condemn without cause, neither will the Almighty pervert judgment.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
What other hath he appointed over the earth? or whom hath he set over the world which he made?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
If he turn his heart to him, he shall draw his spirit and breath unto himself.
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
All flesh shall perish together, and man shall return into ashes.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
If then thou hast understanding, hear what is said, and hearken to the voice of my words.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Can he be healed that loveth not judgment? and how dost thou so far condemn him that is just?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Who saith to the king: Thou art an apostate: who calleth rulers ungodly?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Who accepteth not the persons of princes: nor hath regarded the tyrant, when he contended against the poor man: for all are the work of his hands.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
They shall suddenly die, and the people shall be troubled at midnight, and they shall pass, and take away the violent without hand.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
For his eyes are upon the ways of men, and he considereth all their steps.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
There is no darkness, and there is no shadow of death, where they may be hid who work iniquity.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
For it is no longer in the power of man to enter into judgment with God.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
He shall break in pieces many and innumerable, and shall make others to stand in their stead.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
For he knoweth their works: and therefore he shall bring night on them, and they shall be destroyed.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
He hath struck them, as being wicked, in open sight.
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Who as it were on purpose have revolted from him, and would not understand all his ways:
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
So that they caused the cry of the needy to come to him, and he heard the voice of the poor.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
For when he granteth peace, who is there that can condemn? When he hideth his countenance, who is there that can behold him, whether it regard nations, or all men?
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
Who maketh a man that is a hypocrite to reign for the sins of the people?
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Seeing then I have spoken of God, I will not hinder thee in thy turn.
32 Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
If I have erred, teach thou me: if I have spoken iniquity, I will add no more.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Doth God require it of thee, because it hath displeased thee? for thou begannest to speak, and not I: but if thou know any thing better, speak.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Let men of understanding speak to me, and let a wise man hearken to me.
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
But Job hath spoken foolishly, and his words sound not discipline.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
My father, let Job be tried even to the end: cease not from the man of iniquity.
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Because he addeth blasphemy upon his sins, let him be tied fast in the mean time amongst us: and then let him provoke God to judgment with his speeches.

< Jób 34 >