Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Og Elihu tog til Orde og sagde:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Hør mine Ord, I vise, I forstandige Mænd, laan mig Øre!
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Thi Øret prøver Ord, som Ganen smager paa Mad;
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
lad os udgranske, hvad der er Ret, med hinanden skønne, hvad der er godt!
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Job sagde jo: »Jeg er retfærdig, min Ret har Gud sat til Side;
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
min Ret til Trods skal jeg være en Løgner? Skønt brødefri er jeg saaret til Døden!«
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Er der mon Mage til Job? Han drikker Spot som Vand,
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
søger Selskab med Udaadsmænd og Omgang med gudløse Folk!
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Thi han sagde: »Det baader ikke en Mand, at han har Venskab med Gud!«
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Derfor, I kloge, hør mig: Det være langt fra Gud af synde, fra den Almægtige at gøre ondt;
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
nej, han gengælder Menneskets Gerning, handler med Manden efter hans Færd;
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Gud forbryder sig visselig ej, den Almægtige bøjer ej Retten!
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Hvo gav ham Tilsyn med Jorden, hvo vogter, mon hele Verden?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Drog han sin Aand tilbage og tog sin Aande til sig igen,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
da udaanded Kødet til Hobe, og atter blev Mennesket Støv!
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Har du Forstand, saa hør derpaa, laan Øre til mine Ord!
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Mon en, der hadede Ret, kunde styre? Dømmer du ham, den Retfærdige, Vældige?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Han, som kan sige til Kongen: »Din Usling!« og »Nidding, som du er!« til Stormænd,
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
som ikke gør Forskel til Fordel for Fyrster ej heller foretrækker rig for ringe, thi de er alle hans Hænders Værk.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Brat maa de dø, endda midt om Natten; de store slaar han til, og borte er de, de vældige fjernes uden Menneskehaand.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Thi Menneskets Veje er ham for Øje, han skuer alle dets Skridt;
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
der er intet Mørke og intet Mulm, som Udaadsmænd kan gemme sig i.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Thi Mennesket sættes der ingen Frist til at møde i Retten for Gud;
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
han knuser de vældige uden Forhør og sætter andre i Stedet.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Jeg hævder derfor: Han ved deres Gerninger, og ved Nattetide styrter han dem;
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
for deres Gudløshed slaas de sønder, for alles Øjne tugter han dem,
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
fordi de veg bort fra ham og ikke regned hans Veje det mindste,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
saa de voldte, at ringe raabte til ham, og han maatte høre de armes Skrig.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Tier han stille, hvo vil dømme ham? Skjuler han sit Aasyn, hvo vil laste ham? Over Folk og Mennesker vaager han dog,
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
for at ikke en vanhellig skal herske, en af dem, der er Folkets Snarer.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Siger da en til Gud: »Fejlet har jeg, men synder ej mer,
32 Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
jeg ser det, lær du mig; har jeg gjort Uret, jeg gør det ej mer!«
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
skal han da gøre Gengæld, fordi du vil det, fordi du indvender noget? Ja du, ikke jeg, skal afgøre det, saa sig da nu, hvad du ved!
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Kloge Folk vil sige til mig som og vise Mænd, der hører mig:
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
»Job taler ikke med Indsigt, hans Ord er uoverlagte!
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Gid Job uden Ophør maa prøves, fordi han svarer som slette Folk!
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Thi han dynger Synd paa Synd, han optræder hovent iblandt os og fremfører mange Ord imod Gud!«
