Jób 33
1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
Чуј дакле, Јове, беседу моју, и слушај све речи моје.
2 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
Ево, сад отварам уста своја; говори језик мој у устима мојим.
3 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
По правом срцу мом биће речи моје, и мисао чисту изрећи ће усне моје.
4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
Дух Божји створио ме је, и дах Свемогућега дао ми је живот.
5 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
Ако можеш, одговори ми, приправи се и стани ми на супрот.
6 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
Ево, ја ћу бити место Бога, као што си рекао; од кала сам начињен и ја.
7 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
Ето, страх мој неће те страшити, и рука моја неће те тиштати.
8 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
Рекао си, дакле, преда мном, и чуо сам глас твојих речи:
9 Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
Чист сам, без греха, прав сам и нема безакоња на мени.
10 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
Ево, тражи задевицу са мном, држи ме за свог непријатеља.
11 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
Меће у кладе ноге моје, вреба по свим стазама мојим.
12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
Ето, у том ниси праведан, одговарам ти; јер је Бог већи од човека.
13 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
Зашто се преш с Њим, што за сва дела своја не одговара?
14 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
Један пут говори Бог и два пута; али човек не пази.
15 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
У сну, у утвари ноћној, кад тврд сан падне на људе, кад спавају у постељи,
16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
Тада отвара ухо људима и науку им запечаћава,
17 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
Да би одвратио човека од дела његовог, и заклонио од њега охолост;
18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
Да би сачувао душу његову од јаме, и живот његов да не наиђе на мач.
19 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
И кара га боловима на постељи његовој, и све кости његове тешком болешћу.
20 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
Тако да се животу његовом гади хлеб и души његовој јело најмилије;
21 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
Нестаје тела његовог на очиглед, и измалају се кости његове, које се пре нису виделе,
22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
И душа се његова приближава гробу, и живот његов смрти.
23 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
Ако има гласника, тумача, једног од хиљаде, који би казао човеку дужност његову,
24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
Тада ће се смиловати на њ, и рећи ће: Избави га да не отиде у гроб; нашао сам откуп.
25 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
И подмладиће се тело његово као у детета, и повратиће се на дане младости своје,
26 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
Молиће се Богу, и помиловаће га, и гледаће лице његово радујући се, и вратиће човеку по правди његовој.
27 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
Гледајући људи рећи ће: Бејах згрешио, и шта је право изврнуо, али ми не поможе.
28 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
Он избави душу моју да не отиде у јаму, и живот мој да гледа светлост.
29 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
Гле, све ово чини Бог два пута и три пута човеку,
30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
Да би повратио душу његову од јаме, да би га обасјавала светлост живих.
31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
Пази, Јове, слушај ме, ћути, да ја говорим.
32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
Ако имаш шта рећи, одговори ми; говори, јер сам те рад оправдати;
33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.
Ако ли не, слушај ти мене; ћути, и научићу те мудрости.
