Jób 33
1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
Men høyr no, Job, på talen min, lyd vel på alle mine ord!
2 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
Sjå eg hev opna mine lippor, og tunga talar i min munn.
3 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
Frå ærlegt hjarta kjem min tale, rein kunnskap lipporne ber fram.
4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
Guds ånd er det som meg hev skapt, og Allvalds ande gjev meg liv.
5 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
Um du det kann, so gjev meg svar! Væpna deg mot meg, og stig fram!
6 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
Eg er din likemann for Gud, eg og av leiret forma er.
7 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
Du tarv’kje vera rædd for meg, min trykk skal ikkje tyngja deg.
8 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
Men du hev sagt for øyro mine - eg høyrde ljoden av ditt ord -:
9 Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
«Eg skuldfri er og utan synd, eg flekkfri er og utan skuld;
10 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
men han fører uvensgrunnar mot meg og held meg for sin fiendsmann;
11 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
han legg i stokken mine føter og vaktar alle mine vegar.»
12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
Men du hev urett, svarar eg; Gud større er enn menneskja.
13 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
Men kvifor vil du klaga på han: Han aldri svarar i sin sak?
14 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
På eit vis talar Gud, ja tvo, um enn dei ikkje agtar på det.
15 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
I draumar og i syn ved natt, når tunge svevnen fell på folk, når dei på lægjet ligg og blundar,
16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
då let han øyro upp på folk, og innsiglar åtvaring til deim,
17 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
for burt frå synd å driva mannen, og rydja ovmod ut or honom
18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
og berga sjæli hans frå gravi og livet hans frå spjotodd-daude.
19 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
Han tuktast og med sjukelægje, med stendig uro inn til beini,
20 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
hans liv fær mothug imot brød, og sjæli hans mot lostemat.
21 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
Hans misser holdet, vert usjåleg, og beini morknar, syner ikkje,
22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
og sjæli ned mot gravi lutar, hans liv mot daude-englarne.
23 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
Er det då yver han ein engel, ein millommann, ein utav tusund, som lærer mannen um hans plikt,
24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
Han ynkast yver han og segjer: «Frels honom frå i grav å ganga! Eg hev ei løysepening funne.»
25 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
Hans likam skal av helsa bløma, sin ungdom skal han atter få.
26 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
Han bed til Gud og nåde fær, so han hans åsyn ser med jubel. Og so fær mannen att si rettferd.
27 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
Han syng for folk og segjer so: «Eg synda hev og krenkt det rette, men hev’kje fenge lika for det;
28 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
mi sjæl frå gravi berga han, med gleda fær eg ljoset sjå.»
29 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
Og sjå: alt dette gjerer Gud tvo gonger, ja tri gong’ mot mannen,
30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
og ber hans sjæl frå gravi burt, so livsens ljos kann lysa for han.
31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
So gjev no gaum og høyr meg, Job, ver tagall du, so eg kann tala!
32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
Um du hev ord, so gjev meg svar! Tala, eg gjev deg gjerne rett.
33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.
I anna fall so høyr på meg, teg medan eg deg visdom lærer!»
