Jób 33

1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.

2 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.

3 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.

4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.

5 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.

6 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.

7 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.

8 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:

9 Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.

10 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

11 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.

12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.

13 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?

14 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.

15 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,

16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,

17 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,

18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.

19 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,

20 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.

21 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.

22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.

23 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:

24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.

25 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.

26 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.

27 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.

28 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.

29 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,

30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.

31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.

32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.

33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.