Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Los tres amigos de Job dejaron de responderle porque él seguía protestando su inocencia.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Entonces Eliú, hijo de Baraquel el Buzita, de la familia de Ram, se enojó. Se enojó con Job por afirmar que él tenía la razón y no Dios.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Eliú también se enfadó con los tres amigos de Job porque hacían ver que Dios estaba equivocado, ya que no habían sido capaces de responder a Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Elihú había esperado a que los otros tres hablaran con Job, ya que eran mayores que él.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Pero al ver que no podían responder a Job, se enojó mucho.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Eliú, hijo de Baraquel el Buzita, dijo: “Yo soy joven y ustedes son viejos, por eso me resistí a decirles lo que sé.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Me dije a mí mismo: ‘Los que son mayores deben hablar, los que son mayores deben enseñar la sabiduría’.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Sin embargo, hay un espíritu en los seres humanos, el aliento del Todopoderoso, que les da entendimiento.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
No son los viejos los que son sabios, ni los ancianos los que saben lo que es correcto.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Por eso te digo que me escuches ahora: déjame decirte lo que sé.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Pues bien, esperé a oír lo que tenías que decir, escuchando tus ideas mientras buscabas las palabras adecuadas para hablar.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Les he prestado mucha atención a todos, y ninguno ha demostrado que Job estuviera equivocado ni ha respondido a sus argumentos.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
No digan dentro de ustedes mismo: ‘Somos muy sabios’, porque Dios, y no un ser humano, les demostrará que están equivocados.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Job no alineó sus argumentos contra mí, y yo no le responderé como ustedes lo hicieron.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Se quedaron sin palabras, sin nada más que decir.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
¿Debo seguir esperando, siendo que no hablan y solo están ahí de pie sin decir nada?
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Pues ahora yo también daré mi respuesta. Les diré lo que sé.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
¡Tengo tanto que decir que no puedo retener las palabras!
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Por dentro soy como un vino en fermentación, embotellado; como odres nuevos a punto de estallar.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Tengo que hablar antes de estallar; abriré mis labios para responderle.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
No tomaré partido, y no voy a adular a nadie.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
No sé adular, y si lo hiciera mi Creador pronto me destruiría”.
