Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Tako so ti trije možje prenehali odgovarjati Jobu, ker je bil pravičen v svojih lastnih očeh.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Potem je bil vžgan bes Elihúja, Barahélovega sina, Buzéjca iz Rámovega rodu. Njegov bes je bil vžgan zoper Joba, ker je sebe bolj opravičeval kakor Boga.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Tudi zoper njegove tri prijatelje je bil vžgan njegov bes, ker niso našli nobenega odgovora, pa so vendar obsodili Joba.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Torej Elihú je čakal, dokler Job ni spregovoril, ker so bili starejši kakor on.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Ko je Elihú videl, da ni bilo nobenega odgovora v ustih teh treh mož, je bil potem vžgan njegov bes.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Elihú, Barahélov sin, Buzéjec, je odgovoril in rekel: »Jaz sem mlad, vi pa ste zelo stari, zato sem bil prestrašen in se vam nisem drznil pokazati svojega mnenja.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Rekel sem: ›Dnevi naj bi spregovorili in množica let naj bi učila modrost.‹
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Toda v človeku je duh. Navdih Vsemogočnega jim daje razumevanje.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Veliki možje niso vedno modri niti ostareli ne razumejo sodbe.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Zato sem rekel: ›Prisluhnite mi. Tudi jaz bom pokazal svoje mnenje.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Glejte, čakal sem na vaše besede, prisluhnil sem vašim razlogom, medtem ko ste iskali, kaj bi rekli.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Da, prisluhnil sem vam in glejte nikogar izmed vas ni bilo, da prepriča Joba ali da odgovori njegovim besedam,
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
da ne bi rekli: ›Pridobili smo modrost. Bog ga suva dol, ne človek.‹
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Torej svojih besed ni usmeril zoper mene niti mu ne bom odgovoril z vašimi govori.«
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Bili so osupli, niso več odgovarjali. Prenehali so govoriti.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Ko sem čakal (kajti niso govorili, temveč mirno stali in niso več odgovarjali),
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
sem rekel: »Tudi jaz bom odgovoril svoj del, tudi jaz bom pokazal svoje mišljenje.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Kajti poln sem stvari, duh znotraj mene me sili.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Glejte, moj trebuh je kakor vino, ki nima oddušnika. Pripravljeno je, da poči kakor novi mehovi.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Govoril bom, da bom lahko osvežen. Odprl bom svoje ustnice in odgovoril.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Ne pustite mi, prosim vas, sprejeti obličja kateregakoli moža niti mi ne pustite, da dajem laskave nazive človeku.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Kajti ne znam dajati laskavih nazivov. Če bi tako počel, bi me moj stvarnik hitro odvedel.
