Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
И умолча Иов словесы. Умолчаша же и трие друзие его ктому пререковати Иову, бе бо Иов праведен пред ними.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Разгневася же Елиус сын Варахиилев Вузитянин, от ужичества Арамска Авситидийския страны, разгневася же на Иова зело, занеже нарече себе праведна пред Богом,
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
и на триех же другов разгневася зело, яко не возмогоша отвещати противу Иову и судиша его быти нечестива.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Елиус же терпяше дати ответ Иову, яко старейшии его суть деньми (друзие его).
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
И виде Елиус, яко несть ответа во устех триех мужей, и возярися гневом своим.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Отвещав же Елиус сын Варахиилев Вузитянин, рече: юнейший убо есмь леты, вы же есте старейшии: темже молчах, убоявся возвестити вам хитрость мою:
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
рех же: время есть глаголющее, и во мнозех летех ведят премудрость,
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
но дух есть в человецех, дыхание же Вседержителево есть научающее:
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
не многолетнии суть премудри, ниже старии ведят суд:
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
темже рех: послушайте мене, и возвещу вам, яже вем, внушите глаголы моя:
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
реку бо вам послушающым, дондеже испытаете словеса, и даже вас уразумею,
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
и се, не бе Иова обличаяй, отвещаяй противно глаголом его от вас:
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
да не речете: обретохом премудрость, Господеви приложившеся:
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
человеку же попустисте глаголати таковая словеса:
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
ужаснушася, не отвещаша ктому, обетшаша от них словеса:
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
терпех, не глаголах бо, яко сташа, не отвещаша, яко да отвещаю и аз часть.
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Отвеща же Елиус, глаголя:
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
паки возглаголю, исполнен бо есмь словес: убивает бо мя дух чрева:
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
чрево же мое яко мех мста вряща завязан, или якоже мех коваческий расторгнутый:
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
возглаголю, да почию, отверз уста:
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
человека бо не постыждуся, но ниже бреннаго посрамлюся:
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
не вем бо чудитися лицу: аще же ни, то и мене молие изядят.
