Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Тада престаше она три човека одговарати Јову, јер се чињаше да је праведан.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
А Елијуј, син Варахилов од Вуза, рода Рамовог, разгневи се на Јова што се сам грађаше праведнији од Бога;
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
И на три пријатеља његова разгневи се што не нађоше одговора и опет осуђиваху Јова.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Јер Елијуј чекаше докле они говораху с Јовом, јер беху старији од њега.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Па кад виде Елијуј да нема одговора у устима она три човека, распали се гнев његов.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
И проговори Елијуј син Варахилов од Вуза, и рече: Ја сам најмлађи, а ви сте старци, зато се бојах и не смех вам казати шта мислим.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Мишљах: нека говори старост, и многе године нека објаве мудрост.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Али је дух у људима, и Дух Свемогућег уразумљује их.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Велики нису свагда мудри, и старци не знају свагда шта је право.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Зато велим: послушај ме да кажем и ја како мислим.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Ето, чекао сам да ви изговорите, слушао сам разлоге ваше докле извиђасте беседу.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Пазио сам, али гле, ни један од вас не сапре Јова, не одговори на његове речи.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Може бити да ћете рећи: Нађосмо мудрост, Бог ће га оборити, не човек.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Није на ме управио беседе, ни ја му нећу одговарати вашим речима.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Смели су се, не одговарају више, нестало им је речи.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Чекао сам, али не говоре, стадоше, и више не одговарају.
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Одговорићу и ја за се, казаћу и ја како мислим.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Јер сам пун речи, тесно је духу у мени.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Гле, трбух је мој као вино без одушке, и распукао би се као нов мех.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Говорићу да одахнем, отворићу усне своје, и одговорићу.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Нећу гледати ко је ко, и човеку ћу говорити без ласкања.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Јер не умем ласкати; одмах би ме узео Творац мој.
