Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Omiserunt autem tres viri isti respondere Job, eo quod justus sibi videretur.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Et iratus indignatusque est Eliu filius Barachel Buzites, de cognatione Ram: iratus est autem adversum Job, eo quod justum se esse diceret coram Deo.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Porro adversum amicos ejus indignatus est, eo quod non invenissent responsionem rationabilem, sed tantummodo condemnassent Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Igitur Eliu expectavit Job loquentem, eo quod seniores essent qui loquebantur.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Cum autem vidisset quod tres respondere non potuissent, iratus est vehementer.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Respondensque Eliu filius Barachel Buzites, dixit: [Junior sum tempore, vos autem antiquiores: idcirco, demisso capite, veritus sum vobis indicare meam sententiam.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Sperabam enim quod ætas prolixior loqueretur, et annorum multitudo doceret sapientiam.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Sed, ut video, spiritus est in hominibus, et inspiratio Omnipotentis dat intelligentiam.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Non sunt longævi sapientes, nec senes intelligunt judicium.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Ideo dicam: Audite me: ostendam vobis etiam ego meam sapientiam.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Expectavi enim sermones vestros; audivi prudentiam vestram, donec disceptaremini sermonibus;
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
et donec putabam vos aliquid dicere, considerabam: sed, ut video, non est qui possit arguere Job, et respondere ex vobis sermonibus ejus.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Ne forte dicatis: Invenimus sapientiam: Deus projecit eum, non homo.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Nihil locutus est mihi: et ego non secundum sermones vestros respondebo illi.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Extimuerunt, nec responderunt ultra, abstuleruntque a se eloquia.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Quoniam igitur expectavi, et non sunt locuti: steterunt, nec ultra responderunt:
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
respondebo et ego partem meam, et ostendam scientiam meam.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Plenus sum enim sermonibus, et coarctat me spiritus uteri mei.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
En venter meus quasi mustum absque spiraculo, quod lagunculas novas disrumpit.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Loquar, et respirabo paululum: aperiam labia mea, et respondebo.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Non accipiam personam viri, et Deum homini non æquabo.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Nescio enim quamdiu subsistam, et si post modicum tollat me factor meus.]
