Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
S megszűnt ez a három férfi felelni Jóbnak, mert igaz volt a maga szemeiben.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Akkor föllobbant haragja Elihúnak, a Búzbeli Barakél fiának a Rám nemzetségből; Jób ellen lobbant föl haragja, mivelhogy igazabbnak vélte magát Istennél,
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
s három barátja ellen lobbant föl haragja, mivelhogy nem találtak feleletet, de Jóbot gonosznak ítélték.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Elihú pedig kivárta Jóbot szavaival, mert azok korra öregebbek voltak nálánál.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
De látta Elíhú, hogy nincsen felelet a. három férfi szájában, akkor föllobbant haragja.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
S megszólalt Elíhú, a Búzbeli Barakélnek fia és mondta: Fiatal vagyok én korra, ti pedig aggastyánok, azért tartózkodtam és féltem attól, hogy tudásomat közöljem veletek.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Azt mondtam: Napok beszéljenek és az évek sokasága tudasson bölcsséget.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Ámde a szellem az a halandóban s a Mindenható lehelete, a mi értelmessé teszi őket.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Nem a sokévűek bölcsek, s nem a vének értenek ítéletet;
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
azért mondtam: hallgass reám, hadd közöljem én is tudásomat.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Lám, várakoztam szavaitokra, figyeltem értelmezéseitekre, míg átkutatnátok a beszédeket.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Ügyeltem is reátok, de íme nincs, ki Jóbot megczáfolná, ki közületek mondásaira felelne.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Nehogy mondjátok: találtunk bölcsességet; Isten taszítsa őt el, nem ember!
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
De nem én hozzám intézett beszédet, nem is a ti mondásaitokkal válaszolnék neki.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Megrettentek, nem feleltek többet, elszakadtak tőlük a szavak.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Várakozzam-e, mert ők nem beszélnek, mert elállottak, nem feleltek többé?
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Hadd felelek: én is a részemmel, hadd közlöm én is tudásomat.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Mert tele vagyok szavakkal, szorít engem bensőm szelleme.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Íme bensőm olyan, mint nyitatlan bor, mint a mely új tömlőkből kifakad.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Hadd beszélek, hogy megkönnyebbüljek, kinyitom ajkaimat és felelek.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Nem kell senki személyét tekintenem és embernek nem fogok hízelkedni;
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
mert nem is tudok én hízelkedni; csakhamar elvinne engem alkotóm.
