Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Da hörten die drei Männer auf, Hiob zu antworten, weil er sich für gerecht hielt.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Aber Elihu, der Sohn Baracheels von Bus, des Geschlechts Rams, ward zornig über Hiob, daß er seine Seele gerechter hielt denn Gott.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Auch ward er zornig über seine drei Freunde, daß sie keine Antwort fanden und doch Hiob verdammten.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Denn Elihu hatte geharrt, bis daß sie mit Hiob geredet hatten, weil sie älter waren als er.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Darum, da er sah, daß keine Antwort war im Munde der drei Männer, ward er zornig.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Und so antwortete Elihu, der Sohn Baracheels von Bus, und sprach: Ich bin jung, ihr aber seid alt; darum habe ich mich gescheut und gefürchtet, mein Wissen euch kundzutun.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Ich dachte: Laß das Alter reden, und die Menge der Jahre laß Weisheit beweisen.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Aber der Geist ist in den Leuten und der Odem des Allmächtigen, der sie verständig macht.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Die Großen sind nicht immer die Weisesten, und die Alten verstehen nicht das Recht.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Darum will ich auch reden; höre mir zu. Ich will mein Wissen auch kundtun.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Siehe, ich habe geharrt auf das, was ihr geredet habt; ich habe aufgemerkt auf eure Einsicht, bis ihr träfet die rechte Rede,
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
und ich habe achtgehabt auf euch. Aber siehe, da ist keiner unter euch, der Hiob zurechtweise oder seiner Rede antworte.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Sagt nur nicht: “Wir haben Weisheit getroffen; Gott muß ihn schlagen, kein Mensch.”
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Gegen mich hat er seine Worte nicht gerichtet, und mit euren Reden will ich ihm nicht antworten.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Ach! sie sind verzagt, können nicht mehr antworten; sie können nicht mehr reden.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Weil ich denn geharrt habe, und sie konnten nicht reden (denn sie stehen still und antworten nicht mehr),
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
will ich auch mein Teil antworten und will mein Wissen kundtun.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Denn ich bin der Reden so voll, daß mich der Odem in meinem Innern ängstet.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Siehe, mein Inneres ist wie der Most, der zugestopft ist, der die neuen Schläuche zerreißt.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Ich muß reden, daß ich mir Luft mache; ich muß meine Lippen auftun und antworten.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Ich will niemands Person ansehen und will keinem Menschen schmeicheln.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Denn ich weiß nicht zu schmeicheln; leicht würde mich sonst mein Schöpfer dahinraffen.
