Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Da höreten die drei Männer auf, Hiob zu antworten, weil er sich für gerecht hielt.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Aber Elihu, der Sohn Baracheels, von Bus, des Geschlechts Ram, ward zornig über Hiob, daß er seine Seele gerechter hielt denn Gott.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Auch ward er zornig über seine drei Freunde, daß sie keine Antwort fanden und doch Hiob verdammeten.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Denn Elihu hatte geharret, bis daß sie mit Hiob geredet hatten, weil sie älter waren denn er.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Darum, da er sah, daß keine Antwort war im Munde der drei Männer, ward er zornig.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Und so antwortete Elihu, der Sohn Baracheels, von Bus, und sprach: Ich bin jung, ihr aber seid alt; darum hab ich mich gescheuet und gefürchtet, meine Kunst an euch zu beweisen.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Ich dachte: Laß die Jahre reden, und die Menge des Alters laß Weisheit beweisen.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Aber der Geist ist in den Leuten, und der Odem des Allmächtigen macht sie verständig.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Die Großen sind nicht die Weisesten, und die Alten verstehen nicht das Recht.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Darum will ich auch reden; höre mir zu! Ich will meine Kunst auch sehen lassen.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Siehe, ich habe geharret, daß ihr geredet habt; ich habe aufgemerkt auf euren Verstand, bis ihr träfet die rechte Rede,
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
und habe achtgehabt auf euch; aber siehe, da ist keiner unter euch, der Hiob strafe oder seiner Rede antworte.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Ihr werdet vielleicht sagen: Wir haben die Weisheit getroffen, daß Gott ihn verstoßen hat, und sonst niemand.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Die Rede tut mir nicht genug; ich will ihm nicht so nach eurer Rede antworten.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Ach! sie sind verzagt, können nicht mehr antworten, sie können nicht mehr reden.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Weil ich denn geharret habe, und sie konnten nicht reden (denn sie stehen still und antworten nicht mehr),
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
will doch ich mein Teil antworten und will meine Kunst beweisen.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Denn ich bin der Rede so voll, daß mich der Odem in meinem Bauche ängstet.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Siehe, mein Bauch ist wie der Most, der zugestopfet ist, der die neuen Fässer zerreißet.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Ich muß reden, daß ich Odem hole; ich muß meine Lippen auftun und antworten.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Ich will niemandes Person ansehen und will keinen Menschen rühmen.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Denn ich weiß nicht, wo ich's täte, ob mich mein Schöpfer über ein kleines hinnehmen würde.
