Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Then was kindled the wrath of Elihu, the son of Barachel, the Buzite, of the family of Ram; against Job was his wrath kindled, because he accounted himself righteous rather than God.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Against his three friends also was his wrath kindled, because they had not found an answer, and yet had condemned Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Now Elihu had delayed to reply to Job, because they were older than himself.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
But when Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, his wrath was kindled.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Then spake Elihu, the son of Barachel, the Buzite, and said: I am young, and ye are very old; Therefore I was afraid, And durst not make known to you my opinion.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
I said, “Days should speak, And the multitude of years should teach wisdom.”
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
But it is the spirit in man, Even the inspiration of the Almighty, that giveth him understanding.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Great men are not always wise, Nor do the aged always understand what is right.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Therefore, I pray, listen to me: I also will declare my opinion.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Behold, I have waited for your words, I have listened to your arguments, Whilst ye searched out what to say;
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Yea, I have attended to you; And behold, none of you hath refuted Job, Nor answered his words.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Say not, then, “We have found out wisdom; God must conquer him, not man.”
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
He hath not directed his discourse against me, And with speeches like yours will I not answer him.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
They were confounded! they answered no more! They could say nothing!
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
I waited, but they spake not; They stood still; they answered no more!
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Therefore will I answer, on my part; I also will show my opinion.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
For I am full of matter; The spirit within me constraineth me.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Behold, my bosom is as wine that hath no vent; Like bottles of new wine, which are bursting.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
I will speak, that I may be relieved; I will open my lips and answer.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
I will not be partial to any man's person, Nor will I flatter any man.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
For I know not how to flatter; Soon would my Maker take me away.
