Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Job's three friends stopped responding to him because he kept on protesting his innocence.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Then Elihu, the son of Barachel the Buzite, of the family of Ram, grew angry. He was angry with Job for claiming he was right rather than God.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Elihu was also angry at Job's three friends because they made it seem that God was wrong, because they had not been able to answer Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Elihu had waited to for the other three to speak with Job since they were older than he was.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
But when he saw that they could not answer Job, he grew very angry.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Elihu, the son of Barachel the Buzite, said, “I am young, and you are old, which is why I was reluctant to tell you what I know.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
I told myself, ‘Those who are older should speak—those who are elderly should teach wisdom.’
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
However, there is a spirit in human beings, the breath of the Almighty, that gives them understanding.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
It is not the old who are wise, or the elderly who know what is right.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
That's why I'm telling you to listen to me now—let me tell you what I know.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Well, I waited to hear what you had to say, listening for your insights as you looked for the right words to speak.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
I paid close attention to all of you, and none of you have proved Job wrong or answered his arguments.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Don't say to yourselves, ‘We are so wise,’ for God will prove him wrong, not a human being.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Job didn't line up his arguments against me, and I won't answer him the way you did.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
You sit there speechless with nothing left to say.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Should I continue to wait since you're no longer talking, just standing there saying nothing?
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
No—now I'll give my answer too. I'll tell you what I know.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
I have so much to say I can't hold the words back!
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Inside I'm like fermenting wine all bottled up; like new wineskins ready to explode!
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
I have to speak before I burst; I will open my lips to answer him.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
I will not take sides, and I'm not going to flatter anyone.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
I don't know how to flatter, and if I did my Creator would soon destroy me.
