Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
So these three men ceased to answer Job, because he seemed just to himself.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
And Eliu the son of Barachel the Buzite, of the kindred of Ram, was angry and was moved to indignation: now he was angry against Job, because he said he was just before God.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
And he was angry with his friends because they had not found a reasonable answer, but only had condemned Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
So Eliu waited while Job was speaking, because they were his elders that were speaking.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
But when he saw that the three were not able to answer, he was exceedingly angry.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Then Eliu the son of Barachel the Buzite answered and said: I am younger in days, and you are more ancient; therefore hanging down my head, I was afraid to shew you my opinion.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
For I hoped that greater age would speak, and that a multitude of years would teach wisdom.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
But, as I see, there is a spirit in men, and the inspiration of the Almighty giveth understanding.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
They that are aged are not the wise men, neither do the ancients understand judgment.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Therefore I will speak: Hearken to me, I also will shew you my wisdom.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
For I have waited for your words, I have given ear to your wisdom, as long as you were disputing in words.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
And as long as I thought you said some thing, I considered: but, as I see, there is none of you that can convince Job, and answer his words.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Lest you should say: We have found wisdom, God hath cast him down, not man.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
He hath spoken nothing to me, and I will not answer him according to your words.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
They were afraid, and answered no more, and they left off speaking.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Therefore because I have waited, and they have not spoken: they stood, and answered no more:
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
I also will answer my part, and will shew my knowledge.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
For I am full of matter to speak of, and the spirit of my bowels straiteneth me.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Behold, my belly is as new wine which wanteth vent, which bursteth the new vessels.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
I will speak and take breath a little: I will open my lips, and will answer.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
I will not accept the person of man, and I will not level God with man.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
For I know not how long I shall continue, and whether after a while my Maker may take me away.
