Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
And these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Then was kindled the anger of Elihu the son of Barachel, the Buzite, of the family of Ram: against Job was his anger kindled, because he justified himself rather than God;
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
and against his three friends was his anger kindled, because they found no answer, and [yet] condemned Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
But Elihu had waited till Job had finished speaking, because they were older than he.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
And Elihu saw that there was no answer in the mouth of the three men, and his anger was kindled.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said, I am young, and ye are aged; wherefore I was timid, and feared to shew you what I know.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
I said, Let days speak, and multitude of years teach wisdom.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
But there is a spirit which is in man; and the breath of the Almighty giveth them understanding.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
It is not the great that are wise; neither do the aged understand judgment.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Therefore I say, Hearken to me; I also will shew what I know.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Lo, I waited for your words; I gave ear to your reasonings, until ye searched out what to say.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Yea, I gave you mine attention, and behold, there was none of you that confuted Job, that answered his words;
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
That ye may not say, We have found out wisdom; God will make him yield, not man.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Now he hath not directed [his] words against me; and I will not answer him with your speeches. ...
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
They were amazed, they answered no more; words failed them.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
And I waited, for they spoke not, but stood still, and answered no more; —
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
I will answer, I also in my turn, I also will shew what I know:
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
For I am full of matter, the spirit within me constraineth me.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Behold, my belly is as wine which hath no vent; like new flasks, it is ready to burst.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
I will speak, that I may find relief; I will open my lips and answer.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Let me not, I pray you, accept any man's person; neither will I give flattery to man.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
For I know not how to flatter; my Maker would soon take me away.
