Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
But these three men ceased to answer Job, because he considered himself justified.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
And Eliu the son of Barachel the Buzite, of the kindred of Ram, was angry and indignant. But he was angry against Job because he described himself to be just in the presence of God.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Moreover, he was indignant with his friends because they had not found a reasonable response, except in so far as they condemned Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Therefore, Eliu waited while Job was talking, for these were his elders that were speaking.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
But when he saw that these three were not able to respond, he was extremely angry.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
And so Eliu the son of Barachel the Buzite responded by saying: I am younger in years, and you are more ancient; therefore, I kept my head low, for I was afraid to reveal to you my opinion.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
For I had hoped that greater age would speak, and that a multitude of years would teach wisdom.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
But I see now that there is only breath in men, and that it is the inspiration of the Almighty that gives understanding.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
The wise are not the aged, nor do the elders understand judgment.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Therefore, I will speak. Listen to me, and so I will show you my wisdom.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
For I have endured your words; I have paid attention to your deliberations, while you were being argumentative with words.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
And as long as I supposed that you were saying something, I considered; but now I see that there is none of you that is able to argue with Job and to respond to his words.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
So that you will not say, “We have found wisdom,” God has thrown him down, not man.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
He has said nothing to me, and I will not respond to him according to your words.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Then they were filled with dread, and so they no longer responded, and they withdrew from their speechmaking.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Therefore, because I have waited and they have not been speaking, for they stood firm and did not respond at all,
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
I also will answer in my turn, and I will reveal my knowledge.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
For I am full of words, and the feeling in my gut inspires me.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Yes, my stomach is like fermenting wine without a vent, which bursts the new containers.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
I should speak, but I will also breathe a little; I will open my lips, and I will answer.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
I will not esteem the reputation of a man, and I will not equate God with man.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
For I do not know how long I will continue, and whether, after a while, my Maker might take me away.
