Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Ona tri čovjeka prestadoše Jobu odgovarati, jer je on sebe smatrao nevinim.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Nato se rasrdi Elihu, sin Barakeelov, iz Buza, od plemena Ramova: planu gnjevom na Joba zato što je sebe držao pravednim pred Bogom;
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
a planu gnjevom i na tri njegova prijatelja jer nisu više našli ništa što bi odgovorili te su tako Boga osudili.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Dok su oni govorili s Jobom, Elihu je šutio, jer su oni bili stariji od njega.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Ali kad vidje da ona tri čovjeka nisu više imala odgovora u ustima, planu od srdžbe.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
I progovorivši, Elihu, sin Barakeelov, iz Buza, reče: “Po godinama svojim još mlad sam ja, a u duboku vi ste ušli starost; bojažljivo se zato ja ustezah znanje svoje pokazati pred vama.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Mišljah u sebi: 'Govorit će starost, mnoge godine pokazat će mudrost.'
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Uistinu, dah neki u ljudima, duh Svesilnog mudrim čini čovjeka.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Dob poodmakla ne daje mudrosti a niti starost pravednosti uči.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Zato vas molim, poslušajte mene da vam i ja znanje svoje izložim.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
S pažnjom sam vaše besjede pratio i razloge sam vaše saslušao dok ste tražili što ćete kazati.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Na vama moja sva bijaše pažnja, al' ne bi nikog da Joba pobije ni da mu od vas tko riječ opovrgne.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Nemojte reći: 'Na mudrost smo naišli! Bog će ga pobit jer čovjek ne može.'
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Nije meni on besjedu upravio: odvratit mu neću vašim riječima.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Poraženi, otpovrgnut ne mogu, riječi zapeše u grlu njihovu.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Čekao sam! Al', gle, oni ne zbore. Umukoše, ni riječ više da kažu!
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Na meni je da progovorim sada, znanje ću svoje i ja izložiti.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Riječi mnoge u meni naviru dok iznutra moj duh mene nagoni.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Gle, nutrina mi je k'o mošt zatvoren, k'o nova će se raspući mješina.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Da mi odlane, govorit ću stoga, otvorit ću usne i odvratit' vama.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Nijednoj strani priklonit se neću niti laskat ja namjeravam kome.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Laskati ja ne umijem nikako, jer smjesta bi me Tvorac moj smaknuo.
