Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
И така, тия трима човека престанаха да отговарят на Иова, защото беше праведен пред своите си очи.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Тогава пламна гневът на вузеца Елиу, син на Варахиила, от Арамовото семейство. Гневът му пламна против Иова, защото оправдаваше себе си наместо Бога
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
тоже против тримата му приятели пламна гневът му, защото бяха осъдили Иова без да му намерят отговор.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
А Елиу беше чакал да говори на Иова, защото другите бяха по-стари от него.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Но когато Елиу видя, че нямаше отговор в устата на тия трима мъже, гневът му пламна.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Тогава вузецът Елиу, син на Варахиила, в отговор рече: - Аз съм млад, а вие много стари; Затова се посвених, и не смеех да ви явя моето мнение.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Аз рекох: Дните нека говорят, И многото години нека учат мъдрост.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Но има дух в човека; Вдъхновението на Всемогъщия го вразумява.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Не че човеците са велики, за това ще са и мъдри, Нито че са стари, за това ще разбират правосъдието.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Прочее, казвам: Слушайте мене; Нека явя и аз мнението си.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Ето, чаках докато вие говорехте, Слушах разсъжденията ви, Когато търсехте какво да кажете;
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Внимателно ви слушах, И ето, ни един от вас не убеди Иова, Нито отговори на думите му;
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
За да не речете: Ние намерихме мъдрост. Бог ще го свали, а не човек.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Понеже той не е отправил думите си против мене, То и аз няма да му отговоря според вашите речи.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Те се смайват, не отговарят вече, Не намират ни дума да кажат.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
А да чакам ли аз понеже те не говорят, - Понеже стоят и не отговарят вече?
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Нека отговоря и аз от моя страна, Нека явя и аз мнението си.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Защото съм пълен с думи; Духът в мене дълбоко ме притиска.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Ето коремът ми е като вино неотворено, Близо е да се разпукне като нови мехове.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Ще проговоря, за да ми стане по-леко; Ще отворя устните си и ще отговоря.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Далеч от мене да гледам на лице, Или да полаская човека.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Защото не зная да лаская; Иначе Създателят ми би ме отмахнал веднага.
