Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
Med augo hev eg gjort ei pakt; eg skal’kje skygna etter møy.
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
Kva gav meg elles Gud der uppe? Kva arv gav Allvald frå det høge?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Kjem ikkje udådsmann i naud? Og illgjersmenn i ulukka?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Ser ikkje han på mine vegar? Tel ikkje han kvart stig eg gjeng?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
Dersom eg fram med fals hev fare, og foten sprunge etter svik
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
- Gud vege meg på rettferds vegt, so han kann sjå eg skuldlaus er! -
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
Veik mine stig frå vegen av, hev hjarta etter augo gjenge, var det ein flekk på mine hender,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
so gjev ein annan et mitt såd, og riv mi planting upp med rot!
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
Let eg min hug av kvinna dåra, sneik eg til grannens dør meg fram,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
so lat mitt viv åt andre mala, og andre yver ho seg bøygje!
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
For dette er ei skjemdarferd, eit brot som dom og straff fortener,
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
ein eld som eta vil til avgrunns og øydeleggja all mi eiga.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
Vanvyrd’ eg retten åt min træl og trælkvinna i trætta med deim?
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
- Kva gjord’ eg då, når Gud reis upp? Kva svara eg, når han meg klaga?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
Dei er som meg i morsliv skapte; ein forma oss i moderfang -
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
Um eg sagde nei når arming bad, og let enkja gråtande gå burt,
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
hev eg mitt brød åleine ete, so farlaus inkje fekk ein bit,
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
- nei, far for han eg var frå yngdi, frå morsliv var eg hennar førar -
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
Såg eg ein stakar utan klæde, ein fatig utan yverplagg,
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
og so hans lender ei meg signa, og ei mi saueull han vermde,
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
hev eg mot farlaus handi lyft, av di eg medhald fekk i retten:
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
Let herdi mi or led då losna, og armen brotna frå sitt bein!
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
For eg var ovleg rædd Guds straff, eg magtlaus stod framfor hans velde.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
Um eg mi lit til gullet sette, og voni til det fine gull,
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
Gledde eg meg ved auka rikdom, og alt eg vann meg med mi hand,
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
såg eg på ljoset når det stråla, på månen der han skreid i glans,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
vart hjarta mitt i løyndom dåra, so kyss på hand til deim eg sende,
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
so var det og straffande brot, då neitta eg min Gud der uppe.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
Hev eg meg gledt ved uvens uferd, og jubla når han kom i skade,
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
- men eg let ikkje munnen synda og banna honom ifrå livet -
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
hev ei mitt husfolk stendigt sagt: «Kven gjekk vel svolten frå hans bord?»
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
- Eg let’kje framand natta ute; for ferdamann eg opna døri -
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
hev eg som Adam dult mi synd, og løynt mi misgjerd i min barm,
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
di eg var rædd den store hop og ottast spott frå ættefrendar, so stilt eg heldt meg innum dører?
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Å, vilde nokon høyra på meg! Sjå her er underskrifti mi, lat berre Allvald svara meg! Fekk eg den skrift min motpart skreiv,
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
den skulde eg på oksli bera og binda på meg som ein krans
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
eg melde honom kvart mitt stig, og som ein hovding møta honom.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
Dersom min åker klagar meg, og um plogforerne lyt gråta,
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
åt eg hans grøda ubetalt, tok livet eg av eigarmannen:
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
Lat då for kveite klunger gro, og ugras der eg sådde bygg!» Her endar Jobs tale.
