Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
내가 내 눈과 언약을 세웠나니 어찌 처녀에게 주목하랴
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
그리하면 위에 계신 하나님의 내리시는 분깃이 무엇이겠으며 높은 곳에서 전능자의 주시는 산업이 무엇이겠느냐?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
불의자에게는 환난이 아니겠느냐? 행악자에게는 재앙이 아니겠느냐?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
그가 내 길을 감찰하지 아니하시느냐? 내 걸음을 다 세지 아니하시느냐?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
언제 나의 행위가 허탄하였으며 내 발이 궤휼에 빨랐던가
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
그리하였으면 내가 공평한 저울에 달려서 하나님이 나의 정직함을 아시게 되기를 원하노라
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
언제 내 걸음이 길에서 떠났던가, 내 마음이 내 눈을 따라갔던가, 내 손에 더러운 것이 묻었던가,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
그리하였으면 나의 심은 것을 타인이 먹으며 나의 소산이 뿌리까지 뽑히는 것이 마땅하니라
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
언제 내 마음이 여인에게 유혹되어 이웃의 문을 엿보아 기다렸던가
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
그리하였으면 내 처가 타인의 매를 돌리며 타인이 더불어 동침하는 것이 마땅하니라
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
이는 중죄라 재판장에게 벌받을 악이요
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
멸망하도록 사르는 불이라 나의 모든 소산을 뿌리까지 없이할 것이니라
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
남종이나 여종이 나로 더불어 쟁변할 때에 내가 언제 그의 사정을 멸시하였던가
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
그리하였으면 하나님이 일어나실 때에는 내가 어떻게 하겠느냐? 하나님이 국문하실 때에는 내가 무엇이라 대답하겠느냐?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
나를 태 속에 만드신 자가 그도 만들지 아니하셨느냐? 우리를 뱃속에 지으신 자가 하나가 아니시냐?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
내가 언제 가난한 자의 소원을 막았던가 과부의 눈으로 실망케 하였던가
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
나만 홀로 식물을 먹고 고아에게 먹이지 아니하였던가
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
실상은 내가 젊었을 때부터 고아를 기르기를 그의 아비처럼 하였으며 내가 모태에서 나온 후로 과부를 인도하였었노라
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
내가 언제 사람이 의복이 없이 죽게 된 것이나 빈궁한 자가 덮을 것이 없는 것을 보고도
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
나의 양털로 그 몸을 더웁게 입혀서 그로 나를 위하여 복을 빌게 하지 아니하였던가
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
나를 도와 주는 자가 성문에 있음을 보고 내가 손을 들어 고아를 쳤던가
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
그리하였으면 내 어깨가 어깨뼈에서 떨어지고 내 팔 뼈가 부러짐이 마땅하니라
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
나는 하나님의 재앙을 심히 두려워하고 그 위엄을 인하여 아무 것도 할 수 없느니라
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
내가 언제 금으로 내 소망을 삼고 정금더러 너는 내 의뢰하는 바라 하였던가
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
언제 재물의 풍부함과 손으로 얻은 것이 많음으로 기뻐하였던가
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
언제 태양의 빛남과 달의 명랑하게 운행되는 것을 보고
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
내 마음이 가만히 유혹되어 손에 입맞추었던가
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
이 역시 재판장에게 벌 받을 죄악이니 내가 그리하였으면 위에 계신 하나님을 배반한 것이니라
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
내가 언제 나를 미워하는 자의 멸망을 기뻐하였으며 그의 재앙 만남을 인하여 기운을 뽐내었던가
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
실상은 내가 그의 죽기를 구하는 말로 저주하여 내 입으로 범죄케 아니하였느니라
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
내 장막 사람의 말이 주인의 고기에 배부르지 않은 자가 어디 있느뇨 하지 아니하였었는가
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
나그네로 거리에서 자게 하지 아니하고 내가 행인에게 내 문을 열어 주었었노라
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
내가 언제 큰 무리를 두려워하며 족속의 멸시를 무서워함으로 잠잠하고 문에 나가지 아니하여 타인처럼 내 죄악을 품에 숨겨 허물을 가리었었던가
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
(33절과 같음)
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
누구든지 나의 변백을 들을지니라 나의 서명이 여기 있으니 전능자가 내게 대답하시기를 원하노라 내 대적의 기록한 소송장이 내게 있으면
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
내가 어깨에 메기도 하고 면류관처럼 머리에 쓰기도 하며
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
내 걸음의 수효를 그에게 고하고 왕족처럼 그를 가까이 하였으리라
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
언제 내 토지가 부르짖어 나를 책망하며 그 이랑이 일시에 울었던가
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
언제 내가 값을 내지 않고 그 소산물을 먹고 그 소유주로 생명을 잃게 하였던가
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
그리하였으면 말 대신에 찔레가 나고 보리 대신에 잡풀이 나는 것이 마땅하니라 하고 욥의 말이 그치니라
