Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
わたしは、わたしの目と契約を結んだ、どうして、おとめを慕うことができようか。
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
もしそうすれば上から神の下される分はどんなであろうか。高き所から全能者の与えられる嗣業はどんなであろうか。
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
不義なる者には災が下らないであろうか。悪をなす者には災難が臨まないであろうか。
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
彼はわたしの道をみそなわし、わたしの歩みをことごとく数えられぬであろうか。
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
もし、わたしがうそと共に歩み、わたしの足が偽りにむかって急いだことがあるなら、
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
（正しいはかりをもってわたしを量れ、そうすれば神はわたしの潔白を知られるであろう。）
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
もしわたしの歩みが、道をはなれ、わたしの心がわたしの目にしたがって歩み、わたしの手に汚れがついていたなら、
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
わたしのまいたのを他の人が食べ、わたしのために成長するものが、抜き取られてもかまわない。
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
もし、わたしの心が、女に迷ったことがあるか、またわたしが隣り人の門で待ち伏せしたことがあるなら、
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
わたしの妻が他の人のためにうすをひき、他の人が彼女の上に寝てもかまわない。
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
これは重い罪であって、さばきびとに罰せられるべき悪事だからである。
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
これは滅びに至るまでも焼きつくす火であって、わたしのすべての産業を根こそぎ焼くであろう。
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
わたしのしもべ、また、はしためがわたしと言い争ったときに、わたしがもしその言い分を退けたことがあるなら、
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
神が立ち上がられるとき、わたしはどうしようか、神が尋ねられるとき、なんとお答えしようか。
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
わたしを胎内に造られた者は、彼をも造られたのではないか。われわれを腹の内に形造られた者は、ただひとりではないか。
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
わたしがもし貧しい者の願いを退け、やもめの目を衰えさせ、
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
あるいはわたしひとりで食物を食べて、みなしごに食べさせなかったことがあるなら、
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
（わたしは彼の幼い時から父のように彼を育て、またその母の胎を出たときから彼を導いた。）
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
もし着物がないために死のうとする者や、身をおおう物のない貧しい人をわたしが見た時に、
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
その腰がわたしを祝福せず、また彼がわたしの羊の毛で暖まらなかったことがあるなら、
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
もしわたしを助ける者が門におるのを見て、みなしごにむかってわたしの手を振り上げたことがあるなら、
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
わたしの肩骨が、肩から落ち、わたしの腕が、つけ根から折れてもかまわない。
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
わたしは神から出る災を恐れる、その威光の前には何事もなすことはできない。
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
わたしがもし金をわが望みとし、精金をわが頼みと言ったことがあるなら、
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
わたしがもしわが富の大いなる事と、わたしの手に多くの物を獲た事とを喜んだことがあるなら、
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
わたしがもし日の輝くのを見、または月の照りわたって動くのを見た時、
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
心ひそかに迷って、手に口づけしたことがあるなら、
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
これもまたさばきびとに罰せらるべき悪事だ。わたしは上なる神を欺いたからである。
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
わたしがもしわたしを憎む者の滅びるのを喜び、または災が彼に臨んだとき、勝ち誇ったことがあるなら、
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
（わたしはわが口に罪を犯させず、のろいをもって彼の命を求めたことはなかった。）
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
もし、わたしの天幕の人々で、『だれか彼の肉に飽きなかった者があるか』と、言わなかったことがあるなら、
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
（他国人はちまたに宿らず、わたしはわが門を旅びとに開いた。）
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
わたしがもし人々の前にわたしのとがをおおい、わたしの悪事を胸の中に隠したことがあるなら、
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
わたしが大衆を恐れ、宗族の侮りにおじて、口を閉じ、門を出なかったことがあるなら、
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
ああ、わたしに聞いてくれる者があればよいのだが、（わたしのかきはんがここにある。どうか、全能者がわたしに答えられるように。）ああ、わたしの敵の書いた告訴状があればよいのだが。
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
わたしは必ずこれを肩に負い、冠のようにこれをわが身に結び、
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
わが歩みの数を彼に述べ、君たる者のようにして、彼に近づくであろう。
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
もしわが田畑がわたしに向かって呼ばわり、そのうねみぞが共に泣き叫んだことがあるなら、
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
もしわたしが金を払わないでその産物を食べ、その持ち主を死なせたことがあるなら、
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
小麦の代りに、いばらがはえ、大麦の代りに雑草がはえてもかまわない」。ヨブの言葉は終った。
