Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
"Minä olen tehnyt liiton silmäini kanssa: kuinka voisinkaan katsoa neitosen puoleen!
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
Minkä osan antaisi silloin Jumala ylhäältä, minkä perintöosan Kaikkivaltias korkeudesta?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Tuleehan väärälle turmio ja onnettomuus väärintekijöille.
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Eikö hän näkisi minun teitäni ja laskisi kaikkia minun askeleitani?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
Jos minä ikinä valheessa vaelsin, jos jalkani kiiruhti petokseen,
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
punnitkoon minut Jumala oikealla vaa'alla, ja hän on huomaava minun nuhteettomuuteni.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
Jos minun askeleeni poikkesivat tieltä ja minun sydämeni seurasi silmiäni tahi tahra tarttui minun käsiini,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
niin syököön toinen, mitä minä kylvän, ja minun vesani revittäköön juurinensa.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
Jos minun sydämeni hullaantui toisen vaimoon ja minä väijyin lähimmäiseni ovella,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
niin jauhakoon oma vaimoni vieraalle, ja halailkoot häntä muut;
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
sillä se olisi ollut ilkityö ja raskaasti rangaistava rikos,
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
tuli, joka kuluttaisi manalaan saakka ja hävittäisi kaiken saatuni.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
Jos minä pidin halpana palvelijani ja palvelijattareni oikeuden, kun heillä oli riita minun kanssani,
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
niin mitä minä tekisin, jos Jumala nousisi, ja mitä vastaisin hänelle, jos hän kävisi tutkimaan?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
Eikö sama, joka äidin kohdussa loi minut, luonut häntäkin, eikö sama meitä äidin sydämen alla valmistanut?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
Olenko minä kieltänyt vaivaisilta heidän toivomuksensa ja saattanut lesken silmät sammumaan?
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
Olenko syönyt leipäpalani yksinäni, orvonkin saamatta syödä siitä?
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
En, vaan nuoruudestani saakka minä kasvatin häntä niinkuin oma isä ja äitini kohdusta asti minä holhosin häntä.
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
Jos minä näin menehtyväisen vaatteetonna ja köyhän verhoa vailla,
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
jos hänen lanteensa eivät minua siunanneet eikä hän saanut lämmitellä minun karitsaini villoilla,
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
jos minä puin nyrkkiä orvolle, kun näin puoltani pidettävän portissa,
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
niin irtautukoon olkapääni hartiastani, ja murtukoon käsivarteni sijoiltansa.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
Sillä silloin olisi minun peljättävä turmiota Jumalalta, enkä kestäisi hänen valtasuuruutensa edessä.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
Jos minä panin uskallukseni kultaan ja sanoin hienolle kullalle: 'Sinä olet minun turvani',
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
jos iloitsin siitä, että rikkauteni oli suuri ja että käteni oli saanut paljon hankituksi,
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
jos katsellessani aurinkoa, kuinka se loisti, ja kuuta, joka ylhänä vaelsi,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
sydämeni antautui salaa vieteltäväksi ja käteni niille suudelmia heitti,
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
niin olisi sekin raskaasti rangaistava rikos, sillä minä olisin kieltänyt korkeuden Jumalan.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
Olenko iloinnut vihamieheni vahingosta, riemusta hykähtänyt, kun häntä onnettomuus kohtasi?
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
En ole sallinut suuni syntiä tehdä, kiroten vaatia hänen henkeänsä.
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
Eikö täydy minun talonväkeni myöntää, että kukin on saanut lihaa yllin kyllin?
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
Muukalaisen ei tarvinnut yötä ulkona viettää; minä pidin oveni auki tielle päin.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
Olenko ihmisten tavoin peitellyt rikkomuksiani, kätkenyt poveeni pahat tekoni,
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
säikkyen suurta joukkoa ja kaiken heimon ylenkatsetta peljäten, niin että pysyin hiljaa, ovestani ulkonematta?
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Oi, jospa joku kuuntelisi minua! Katso, tuossa on puumerkkini! Kaikkivaltias vastatkoon minulle! Jospa saisin riitapuoleni kirjoittamaan syytekirjan!
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
Totisesti, olkapäälläni sitä kantaisin, sitoisin sen päähäni seppeleeksi.
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
Tekisin hänelle tilin kaikista askeleistani ja astuisin hänen eteensä niinkuin ruhtinas.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
Jos peltoni huusi minua vastaan ja sen vaot kaikki itkivät,
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
jos kulutin sen voiman maksamatta ja saatoin sen haltijat huokaamaan,
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
niin kasvakoon nisun sijasta orjantappuroita ja ohran sijasta rikkaruohoa." Tähän päättyvät Jobin puheet.
