Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
I made a covenant with my eyes, that I would not so much as think upon a virgin.
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
For what part should God from above have in me, and what inheritance the Almighty from on high?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Is not destruction to the wicked, and aversion to them that work iniquity?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Doth not he consider my ways, and number all my steps?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
If I have walked in vanity, and my foot hath made haste to deceit:
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
Let him weigh me in a just balance, and let God know my simplicity.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
If my step hath turned out of the way, and if my heart hath followed my eyes, and if a spot hath cleaved to my hands:
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
Then let me sow and let another eat: and let my offspring be rooted out.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
If my heart hath been deceived upon a woman, and if I have laid wait at my friend’s door:
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
Let my wife be the harlot of another, and let other men lie with her.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
For this is a heinous crime, and a most grievous iniquity.
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
It is a fire that devoureth even to destruction, and rooteth up all things that spring.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
If I have despised to abide judgment with my manservant, or my maidservant, when they had any controversy against me:
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
For what shall I do when God shall rise to judge? and when he shall examine, what shall I answer him?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
Did not he that made me in the womb make him also: and did not one and the same form me in the womb?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
If I have denied to the poor what they desired, and have made the eyes of the widow wait:
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
If I have eaten my morsel alone, and the fatherless hath not eaten thereof:
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
(For from my infancy mercy grew up with me: and it came out with me from my mother’s womb: )
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
If I have despised him that was perishing for want of clothing, and the poor man that had no covering:
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
If his sides have not blessed me, and if he were not warmed with the fleece of my sheep:
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
If I have lifted up my hand against the fatherless, even when I saw myself superior in the gate:
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
Let my shoulder fall from its joint, and let my arm with its bones be broken.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
For I have always feared God as waves swelling over me, and his weight I was not able to bear.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
If I have thought gold my strength, and have said to fine gold: My confidence:
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
If I have rejoiced over my great riches, and because my hand had gotten much.
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
If I beheld the sun when it shined, and the moon going in brightness:
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
And my heart in secret hath rejoiced, and I have kissed my hand with my mouth:
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
Which is a very great iniquity, and a denial against the most high God.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
If I have been glad at the downfall of him that hated me, and have rejoiced that evil had found him.
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
For I have not given my mouth to sin, by wishing a curse to his soul.
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
If the men of my tabernacle have not said: Who will give us of his flesh that we may be filled?
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
The stranger did not stay without, my door was open to the traveller.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
If as a man I have hid my sin, and have concealed my iniquity in my bosom.
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
If I have been afraid at a very great multitude, and the contempt of kinsmen hath terrified me: and I have not rather held my peace, and not gone out of the door.
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Who would grant me a hearer, that the Almighty may hear my desire; and that he himself that judgeth would write a book,
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
That I may carry it on my shoulder, and put it about me as a crown?
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
At every step of mine I would pronounce it, and offer it as to a prince.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
If my land cry against me, and with it the furrows thereof mourn:
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
If I have eaten the fruits thereof without money, and have afflicted the soul of the tillers thereof:
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
Let thistles grow up to me instead of wheat, and thorns instead of barley.
