Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
I made a covenant with mine eyes; and how should I fix my regard upon a maid?
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
For what would have been [my] portion of God from above, and what the heritage of the Almighty from on high?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Is not calamity for the unrighteous? and misfortune for the workers of iniquity?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Doth not he see my ways, and number all my steps?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
If I have walked with falsehood, and my foot hath hasted to deceit,
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
(Let me be weighed in an even balance, and God will take knowledge of my blamelessness; )
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
If my step have turned out of the way, and my heart followed mine eyes, and if any blot cleaveth to my hands;
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
Let me sow, and another eat; and let mine offspring be rooted out.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
If my heart have been enticed unto a woman, so that I laid wait at my neighbour's door,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
Let my wife grind for another, and let others bow down upon her.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
For this is an infamy; yea, it is an iniquity [to be judged by] the judges:
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
For it is a fire that consumeth to destruction, and would root out all mine increase.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
If I have despised the cause of my bondman or of my bondmaid, when they contended with me,
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
What then should I do when God riseth up? and if he visited, what should I answer him?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
Did not he that made me in the womb make him? and did not One fashion us in the womb?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
If I have withheld the poor from [their] desire, or caused the eyes of the widow to fail;
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
Or have eaten my morsel alone, so that the fatherless ate not thereof,
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
(For from my youth he grew up with me as with a father, and I have guided the [widow] from my mother's womb; )
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
If I have seen any perishing for want of clothing, or any needy without covering;
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
If his loins have not blessed me, and if he were not warmed with the fleece of my lambs;
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
If I have lifted up my hand against an orphan, because I saw my help in the gate:
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
[Then] let my shoulder fall from the shoulder-blade, and mine arm be broken from the bone!
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
For calamity from God was a terror to me, and by reason of his excellency I was powerless.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
If I have made gold my hope, or said to the fine gold, My confidence!
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
If I rejoiced because my wealth was great, and because my hand had gotten much;
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
If I beheld the sun when it shone, or the moon walking in brightness,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
And my heart have been secretly enticed, so that my mouth kissed my hand:
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
This also would be an iniquity for the judge, for I should have denied the God who is above.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
If I rejoiced at the destruction of him that hated me, and exulted when evil befell him;
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
(Neither have I suffered my mouth to sin by asking his life with a curse; )
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
If the men of my tent said not, Who shall find one that hath not been satisfied with his meat? —
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
The stranger did not lodge without; I opened my doors to the pathway.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
If I covered my transgressions as Adam, by hiding mine iniquity in my bosom,
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
Because I feared the great multitude, and the contempt of families terrified me, so that I kept silence, and went not out of the door, ...
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Oh that I had one to hear me! Behold my signature: let the Almighty answer me! And let mine opponent write an accusation!
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
Would I not take it upon my shoulder? I would bind it on to me [as] a crown;
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
I would declare unto him the number of my steps; as a prince would I come near to him.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
If my land cry out against me, and its furrows weep together;
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
If I have eaten the fruits thereof without money, and have tormented to death the souls of its owners:
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
Let thistles grow instead of wheat, and tares instead of barley. The words of Job are ended.
