Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
“I have made a covenant with my eyes. How then could I gaze with desire at a virgin?
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
For what is the allotment of God from above, or the heritage from the Almighty on high?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Does not disaster come to the unjust and calamity to the workers of iniquity?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Does He not see my ways and count my every step?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
If I have walked in falsehood or my foot has rushed to deceit,
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
let God weigh me with honest scales, that He may know my integrity.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
If my steps have turned from the path, if my heart has followed my eyes, or if impurity has stuck to my hands,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
then may another eat what I have sown, and may my crops be uprooted.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
If my heart has been enticed by my neighbor’s wife, or I have lurked at his door,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
then may my own wife grind grain for another, and may other men sleep with her.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
For that would be a heinous crime, an iniquity to be judged.
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
For it is a fire that burns down to Abaddon; it would root out my entire harvest.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
If I have rejected the cause of my manservant or maidservant when they made a complaint against me,
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
what will I do when God rises to judge? How will I answer when called to account?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
Did not He who made me in the womb also make them? Did not the same One form us in the womb?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
If I have denied the desires of the poor or allowed the widow’s eyes to fail,
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
if I have eaten my morsel alone, not sharing it with the fatherless—
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
though from my youth I reared him as would a father, and from my mother’s womb I guided the widow—
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
if I have seen one perish for lack of clothing, or a needy man without a cloak,
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
if his heart has not blessed me for warming him with the fleece of my sheep,
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
if I have lifted up my hand against the fatherless because I saw that I had support in the gate,
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
then may my arm fall from my shoulder and be torn from its socket.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
For calamity from God terrifies me, and His splendor I cannot overpower.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
If I have put my trust in gold or called pure gold my security,
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
if I have rejoiced in my great wealth because my hand had gained so much,
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
if I have beheld the sun in its radiance or the moon moving in splendor,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
so that my heart was secretly enticed and my hand threw a kiss from my mouth,
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
this would also be an iniquity to be judged, for I would have denied God on high.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
If I have rejoiced in my enemy’s ruin, or exulted when evil befell him—
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
I have not allowed my mouth to sin by asking for his life with a curse—
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
if the men of my house have not said, ‘Who is there who has not had his fill?’—
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
but no stranger had to lodge on the street, for my door has been open to the traveler—
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
if I have covered my transgressions like Adam by hiding my guilt in my heart,
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
because I greatly feared the crowds and the contempt of the clans terrified me, so that I kept silent and would not go outside—
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
(Oh, that I had one to hear me! Here is my signature. Let the Almighty answer me; let my accuser compose an indictment.
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
Surely I would carry it on my shoulder and wear it like a crown.
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
I would give account of all my steps; I would approach Him like a prince.)—
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
if my land cries out against me and its furrows weep together,
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
if I have devoured its produce without payment or broken the spirit of its tenants,
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
then let briers grow instead of wheat and stinkweed instead of barley.” Thus conclude the words of Job.
