Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
“I made a covenant with my eyes; how then should I look lustfully at a young woman?
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
For what is the portion from God above, and the heritage from the Almighty on high?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Is it not calamity to the unrighteous, and disaster to the workers of iniquity?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Does not he see my ways, and count all my steps?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
“If I have walked with falsehood, and my foot has hurried to deceit
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
(let me be weighed in an even balance, that God may know my integrity);
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
if my step has turned out of the way, if my heart walked after my eyes, if any defilement has stuck to my hands,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
then let me sow, and let another eat. Yes, let the produce of my field be rooted out.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
“If my heart has been enticed to a woman, and I have laid wait at my neighbor’s door,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
then let my wife grind for another, and let others sleep with her.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
For that would be a heinous crime. Yes, it would be an iniquity to be punished by the judges,
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
for it is a fire that consumes to destruction, and would root out all my increase.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
“If I have despised the cause of my male servant or of my female servant, when they contended with me,
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
what then will I do when God rises up? When he visits, what will I answer him?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
Did not he who made me in the womb make him? Did not one fashion us in the womb?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
“If I have withheld the poor from their desire, or have caused the eyes of the widow to fail,
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
or have eaten my morsel alone, and the fatherless has not eaten of it
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
(no, from my youth he grew up with me as with a father, I have guided her from my mother’s womb);
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
if I have seen any perish for want of clothing, or that the needy had no covering;
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
if his heart has not blessed me, if he has not been warmed with my sheep’s fleece;
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
if I have lifted up my hand against the fatherless, because I saw my help in the gate;
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
then let my shoulder fall from the shoulder blade, and my arm be broken from the bone.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
For calamity from God is a terror to me. Because of his majesty, I can do nothing.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
“If I have made gold my hope, and have said to the fine gold, ‘You are my confidence;’
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
If I have rejoiced because my wealth was great, and because my hand had gotten much;
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
if I have seen the sun when it shined, or the moon moving in splendor,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
and my heart has been secretly enticed, and my hand threw a kiss from my mouth;
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
this also would be an iniquity to be punished by the judges, for I would have denied the God who is above.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
“If I have rejoiced at the destruction of him who hated me, or lifted up myself when evil found him
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
(I have certainly not allowed my mouth to sin by asking his life with a curse);
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
if the men of my tent have not said, ‘Who can find one who has not been filled with his meat?’
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
(the foreigner has not camped in the street, but I have opened my doors to the traveler);
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
if like Adam I have covered my transgressions, by hiding my iniquity in my heart,
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
because I feared the great multitude, and the contempt of families terrified me, so that I kept silence, and did not go out of the door—
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
oh that I had one to hear me! Behold, here is my signature! Let the Almighty answer me! Let the accuser write my indictment!
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
Surely I would carry it on my shoulder, and I would bind it to me as a crown.
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
I would declare to him the number of my steps. I would go near to him like a prince.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
If my land cries out against me, and its furrows weep together;
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
if I have eaten its fruits without money, or have caused its owners to lose their life,
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
let briers grow instead of wheat, and stinkweed instead of barley.” The words of Job are ended.
