Jób 30

1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

Ma ora, quelli che son minori d'età di me si ridono di me, I cui padri io non avrei degnato mettere Co' cani della mia graggia.

2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

Ed anche, che mi avrebbe giovato la forza delle lor mani? La vecchiezza era perduta per loro.

3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

Di bisogno e di fame, [Vivevano] in disparte, e solitari; Fuggivano in luoghi aridi, tenebrosi, desolati, e deserti.

4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

Coglievano la malva presso agli arboscelli, E le radici de' ginepri, per iscaldarsi.

5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

Erano scacciati d'infra [la gente]; Ei si gridava dietro a loro, come [dietro ad] un ladro.

6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

Dimoravano ne' dirupi delle valli, Nelle grotte della terra e delle rocce.

7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

Ruggivano fra gli arboscelli; Si adunavano sotto a' cardi.

8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

[Erano] gente da nulla, senza nome, Scacciata dal paese.

9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

Ed ora io son la lor canzone, E il soggetto de' lor ragionamenti.

10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

Essi mi abbominano, si allontanano da me, E non si rattengono di sputarmi nel viso.

11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

Perciocchè [Iddio] ha sciolto il mio legame, e mi ha afflitto; Laonde essi hanno scosso il freno, [per non] riverir [più] la mia faccia.

12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

I giovanetti si levano contro a me dalla [man] destra, mi spingono i piedi, E si appianano le vie contro a me, per [traboccarmi] in ruina;

13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

Hanno tagliato il mio cammino, si avanzano alla mia perdizione, Niuno li aiuta;

14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

Sono entrati come per una larga rottura, Si sono rotolati sotto le ruine.

15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

Spaventi si son volti contro a me, Perseguitano l'anima mia come il vento; E la mia salvezza è passata via come una nuvola.

16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

Ed ora l'anima mia si versa sopra me, I giorni dell'afflizione mi hanno aggiunto.

17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

Di notte egli mi trafigge l'ossa addosso; E le mie arterie non hanno alcuna posa.

18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

La mia vesta è tutta cangiata, per la quantità della marcia [delle piaghe], E mi stringe come la scollatura del mio saio.

19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

Egli mi ha gittato nel fango, E paio polvere e cenere.

20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

Io grido a te, e tu non mi rispondi; Io mi presento [davanti a te], e tu non poni mente a me.

21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

Tu ti sei mutato in crudele inverso me; Tu mi contrasti con la forza delle tue mani.

22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

Tu mi hai levato ad alto; tu mi fai cavalcar sopra il vento, E fai struggere in me ogni virtù.

23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

Io so certamente che tu mi ridurrai alla morte, Ed alla casa assegnata ad ogni vivente.

24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

Pur non istenderà egli la mano nell'avello; [Quelli che vi son dentro] gridano essi, quando egli distrugge?

25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

Non piangeva io per cagion di colui che menava dura vita? L'anima mia non si addolorava ella per i bisognosi?

26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

Perchè, avendo io sperato il bene, il mal sia venuto? Ed avendo aspettata la luce, sia giunta la caligine?

27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

Le mie interiora bollono, e non hanno alcuna posa; I giorni dell'afflizione mi hanno incontrato.

28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

Io vo bruno attorno, non già del sole; Io mi levo in pien popolo, [e] grido.

29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

Io son diventato fratello degli sciacalli, E compagno delle ulule.

30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

La mia pelle mi si è imbrunita addosso, E le mie ossa son calcinate d'arsura.

31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

E la mia cetera si è mutata in duolo, E il mio organo in voce di pianto.