Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
Ora invece si ridono di me i più giovani di me in età, i cui padri non avrei degnato di mettere tra i cani del mio gregge.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
Anche la forza delle loro mani a che mi giova? Hanno perduto ogni vigore;
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
disfatti dalla indigenza e dalla fame, brucano per l'arido deserto,
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
da lungo tempo regione desolata, raccogliendo l'erba salsa accanto ai cespugli e radici di ginestra per loro cibo.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
Cacciati via dal consorzio umano, a loro si grida dietro come al ladro;
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
sì che dimorano in valli orrende, nelle caverne della terra e nelle rupi.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
In mezzo alle macchie urlano e sotto i roveti si adunano;
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
razza ignobile, anzi razza senza nome, sono calpestati più della terra.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
Ora io sono la loro canzone, sono diventato la loro favola!
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
Hanno orrore di me e mi schivano e non si astengono dallo sputarmi in faccia!
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
Poiché egli ha allentato il mio arco e mi ha abbattuto, essi han rigettato davanti a me ogni freno.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
A destra insorge la ragazzaglia; smuovono i miei passi e appianano la strada contro di me per perdermi.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
Hanno demolito il mio sentiero, cospirando per la mia disfatta e nessuno si oppone a loro.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
Avanzano come attraverso una larga breccia, sbucano in mezzo alle macerie.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
I terrori si sono volti contro di me; si è dileguata, come vento, la mia grandezza e come nube è passata la mia felicità.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
Ora mi consumo e mi colgono giorni d'afflizione.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
Di notte mi sento trafiggere le ossa e i dolori che mi rodono non mi danno riposo.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
A gran forza egli mi afferra per la veste, mi stringe per l'accollatura della mia tunica.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
Mi ha gettato nel fango: son diventato polvere e cenere.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
Io grido a te, ma tu non mi rispondi, insisto, ma tu non mi dai retta.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Tu sei un duro avversario verso di me e con la forza delle tue mani mi perseguiti;
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
mi sollevi e mi poni a cavallo del vento e mi fai sballottare dalla bufera.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
So bene che mi conduci alla morte, alla casa dove si riunisce ogni vivente.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
Ma qui nessuno tende la mano alla preghiera, né per la sua sventura invoca aiuto.
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Non ho pianto io forse con chi aveva i giorni duri e non mi sono afflitto per l'indigente?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
Eppure aspettavo il bene ed è venuto il male, aspettavo la luce ed è venuto il buio.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
Le mie viscere ribollono senza posa e giorni d'affanno mi assalgono.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
Avanzo con il volto scuro, senza conforto, nell'assemblea mi alzo per invocare aiuto.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
Sono divenuto fratello degli sciacalli e compagno degli struzzi.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
La mia pelle si è annerita, mi si stacca e le mie ossa bruciano dall'arsura.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
La mia cetra serve per lamenti e il mio flauto per la voce di chi piange.
