Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
Now those who are younger than I have nothing but mockery for me— these young men whose fathers I would have refused to allow to work beside the dogs of my flock.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
Indeed, the strength of their fathers' hands, how could it have helped me— men in whom the strength of their mature age had perished?
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
They were thin from poverty and hunger; they gnawed at the dry ground in the darkness of wilderness and desolation.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
They plucked saltwort and bushes' leaves; the roots of the broom tree were their food.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
They were driven out from among people who shouted after them as one would shout after a thief.
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
So they had to live in river valleys, in holes of the earth and of the rocks.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
Among the bushes they brayed like donkeys and they gathered together under the nettles.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
They were the sons of fools, indeed, sons of nameless people! They were driven out of the land with whips.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
But now I have become the subject of their taunting song; I have become a byword for them.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
They abhor me and stand far off from me; they do not refrain from spitting in my face.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
For God has unstrung the string to my bow and afflicted me, and those who taunt me cast off restraint before my face.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
Upon my right hand rise the rabble; they drive me away and pile up against me their siege mounds.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
They destroy my path; they push forward disaster for me, men who have no one to hold them back.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
They come against me like an army through a wide hole in a city wall; in the midst of the destruction they roll themselves in on me.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Terrors are turned upon me; my honor is driven away as if by the wind; my prosperity passes away as a cloud.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
Now my life is pouring out from within me; many days of suffering have laid hold on me.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
In the night my bones in me are pierced; the pains that gnaw at me take no rest.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
God's great force has seized my clothing; it wraps around me like the collar of my tunic.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
He has thrown me into the mud; I have become like dust and ashes.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
I cry to you, God, but you do not answer me; I stand up, and you merely look at me.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
You have changed and become cruel to me; with the strength of your hand you persecute me.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
You lift me up to the wind and cause it to drive me along; you throw me back and forth in a storm.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
For I know that you will bring me to death, to the house appointed for all the living.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
However, does no one reach out with his hand to beg for help when he falls? Does no one in trouble call out for help?
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Did not I weep for him who was in trouble? Did I not grieve for the needy man?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
When I hoped for good, then evil came; when I waited for light, darkness came instead.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
My heart is troubled and does not rest; days of affliction have come on me.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
I have gone about like one who was living in the dark, but not because of the sun; I stand up in the assembly and cry for help.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
I am a brother to jackals, a companion of ostriches.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
My skin is black and falls away from me; my bones are burned with heat.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Therefore my harp is tuned for songs of mourning, my flute for the singing of those who wail.
