Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
But now they who are younger than I in years laugh at me, whose fathers I scorned to put as equals with the dogs of my flocks.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
Yea, what possible use can the strength of their hands be unto me, over whom old age hath passed fruitlessly?
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
Who suffer for want and famine in solitude; who flee into the wilderness [where all is] darkness, ruin, and desolation;
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
Who crop off mallows by the bushes, and have broom-bush roots as their bread;
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
Who are driven forth from among [men], who are shouted after as though they were thieves,
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
To dwell in the caverns of the valleys, in holes of the earth, and on naked cliffs.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
Among the bushes they shriek; under briers they are huddled together,
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
The children of the worthless, yea, the children of the nameless, who were outcasts from the land.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
But now I am become their song, and I am become a byword unto them.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
They loathe me, they keep themselves far from me, and from my face they withhold not their spittle.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
Because he hath loosened the cord of my bow, and afflicted me, they have also cast off the bridle before me.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
Against my right hand rise up this swarm of worthless youths: they push away my feet, and they level against me their calamity-bringing paths.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
They destroy my footpath, they help forward my downfall, without any one to aid them.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
As [through] a broad breach they come: amidst a loud noise they rolled themselves along.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Terrors have turned their face against me; they chase like the wind my glory: and like a cloud is my happiness passed away.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
And now my soul is poured out over me; the days of affliction have seized on me;
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
All night it holloweth out my bones out of my body; and my pursuers take no rest.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
Through the Almlghty's power is my garment made unknown: like the opening of my coat hath he enclosed me.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
He hath cast me into the mire, and I am become like dust and ashes.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
I cry aloud unto thee, but thou answerest me not: I stand up, and thou fixest thy regard against me.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Thou art changed into a cruel master toward me: with the strength of thy hand thou assailest me.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Thou liftest me up to the wind; thou causest me to pass away, and dissolvest in me all wise counsel.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
For I know that thou wilt bring me back to death, and to the house of assembly for all the living.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
But doth not a man stretch out his hand among ruins? or doth one not cry out therefrom [for help] when he meeteth his downfall?
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Did I not weep for him that was hard pressed by misfortune? was not my soul grieved for the needy?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
That I hoped for good, but there came evil; and I waited for light, and there came darkness!
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
My bowels heave, and rest not: the days of affliction have overcome me.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
I walk about mournfully without sunlight: when I rise up, in the assembly, I cry with pain.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
I am a brother to [howling] monsters, and a companion to ostriches.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
My skin hangeth down black from me, and my bones are burnt from heat.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
And thus is changed to mourning my harp, and my pipe to the sound of weeping.
