Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
But now the youngest have laughed me to scorn, now they reprove me in [their] turn, whose fathers I set at nothing; whom I did not deem worthy [to be with] my shepherd dogs.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
Yes, why had I the strength of their hands? for them the full term [of life] was lost.
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
[One is] childless in lack and famine, [such as] they that fled but lately the distress and misery of drought.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
Who compass the salt places on the sounding [shore], who had salt [herbs] for their food, and were dishonorable and of no repute, in lack of every good thing; who also ate roots of trees by reason of great hunger.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
Thieves have risen up against me,
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
whose houses were the caves of the rocks, who lived under the wild shrubs.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
They will cry out among the rustling [bushes].
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
[They are] sons of fools and vile men, [whose] name and glory [are] quenched from off the earth.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
But now I am their music, and they have me for a byword.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
And they stood aloof and abhorred me, and spared not to spit in my face.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
For he has opened his quiver and afflicted me: they also have cast off the restraint of my presence.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
They have risen up against [me] on the right hand of [their] offspring; they have stretched out their foot, and directed against me the ways of their destruction.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
My paths are ruined; for they have stripped off my raiment: he has shot at me with his weapons.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
And he has pleaded against me as he will: I am overwhelmed with pains.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
My pains return upon [me]; my hope is gone like the wind, and my safety as a cloud.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
Even now my life shall be poured forth upon me; and days of anguish seize me.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
And by night my bones are confounded; and my sinews are relaxed.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
With great force [my disease] has taken hold of my garment: it has compassed me as the collar of my coat.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
And you have counted me as clay; my portion in dust and ashes.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
And I have cried to you, but you hear me not: but they stood still, and observed me.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
They attacked me also without mercy: you have scourged me with a strong hand.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
And you have put me to grief, and have cast me away from safety.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
For I know that death will destroy me: for the earth is the house [appointed] for every mortal.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
Oh then that I might lay hands upon myself, or at least ask another, and he should do this for me.
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Yet I wept over every helpless man; I groaned when I saw a man in distress.
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
But I, when I waited for good things, behold, days of evils came the more upon me.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
My belly boiled, and would not cease: the days of poverty prevented me.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
I went mourning without restraint: and I have stood and cried out in the assembly.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
I am become a brother of monsters, and a companion of ostriches.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
And my skin has been greatly blackened, and my bones are burned with heat.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
My harp also has been turned into mourning, and my song into my weeping.
