Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
Tedae a kum la kai lakah aka noe long khaw, kai taengah luem uh coeng. Te rhoek kah a napa pataeng ka boiva kah ui taengah khueh ham ka hnawt lah mako.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
Amih kut dongkah thadueng khaw kai taengah metlam a om? Amih te a hminkhah lamni a paltham.
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
Vaitahnah neh khokha rhamling lamkah, pumhong loh hlaem vaengah, khohaeng neh imrhong kah rhamrhae te a cilh.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
Tangpuem dongkah baekkoi te a hlaek uh tih, a buh la hlingcet yung a khueh.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
A nam lamloh a haek uh tih, amih taengah hlanghuen bangla a o uh.
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
Soklong cakhom kah laipi neh thaelsawk khui ah kho a sak.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
Tangpuem khuiah pang uh tih, lota hmuiah poem uh.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
Aka ang ca rhoek neh ming mueh ca rhoek ni khohmuen lamloh a hawt uh.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
Te dongah amih kah rhotoeng la ka om coeng tih, amih taengah ol la ka om.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
Kai aka tuei rhoek tah kai lamloh lakhla uh tih, ka mikhmuh ah timtui khaw tuem uh pawh.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
A lirhui lakah ka lirhui he pawl coeng. Te dongah kai he m'phaep tih, ka mikhmuh ah kamrhui han tueih uh.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
Bantang kah hlangyoe aka tlai loh ka kho a kalh. Amih kah rhainah caehlong te kai taengah a picai uh.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
Ka talnah khuiah ka hawn a mak uh tih, amih aka bom pawt khaw hoeikhang uh.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
A puut aka len bangla ael uh tih, a khohli rhamrhael hmuiah paluet uh.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Kai soah mueirhih pai tih, khohli bangla ka moeihoeihnah a hloem vaengah, kai kah khangnah te khomai bangla a yah.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
Kai lamloh ka hinglu a kingling coeng tih, phacip phabaem khohnin loh kai n'tuuk.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
Khoyin ah ka rhuh te ka pum dong lamloh a cueh. Kai aka thuek he a dim moenih.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
Thadueng cungkuem dongah ka pueinak a phuelhthaih tih, ka angkidung te rhawnmoep bangla ka vah.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
Kai he dikpo khuila n'dong tih, laipi neh hmaiphu bangla n'thuidoek.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
Na taengah bomnah kam bih dae kai nan doo moenih. Ka pai akhaw kai he nan yakming moenih.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Kai soah a muen la na poeh tih, na ban thaa neh kai nan konaeh thil.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Kai he khohli dongah nan phueih. Kai nan ngol thil vaengah kai nan paci sak tih, lungming cueihnah a yawn.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
Mulhing boeih kah tingtunnah im la, dueknah neh kai nan mael sak ham khaw ka ming.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
A yoethaenah khuiah bombihnah a yaak vaengah, kut aka thueng he lairhok dongah a om moenih.
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Khohnin a mangkhak dongah ka rhap tih, khodaeng dongah ka hinglu a omdam moenih.
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
A then ka lamtawn vaengah boethae ha pawk. Vangnah te ka ngaiuep vaengah a hmuep ha pai.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
Ka bung he tlawk tih a kuemsuem moenih. Kai he phacip phabaem khohnin loh n'doe.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
Khomik a tal dongah maelhmai a hmuep la ka cet. Hlangping neh ka pai tih bomnah ka bih.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
Pongui kah a manuca neh, tuirhuk vanu kah a hui la ka om.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
Ka vin khaw kamah dong lamloh mu tih, ka rhuh khaw kholing neh tlum coeng.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Ka rhotoeng te nguekcoinah la, ka phavi rhah ol la poeh.
