< Jób 3 >

1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Entonces, abriendo su boca y maldiciendo el día de su nacimiento,
2 Nebo mluvě Job, řekl:
Job dijo:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Perezca el día de mi nacimiento y la noche en que se dijo: Un niño es concebido.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Que ese día, hubiera sido oscuro; y Dios no hubiera tomado nota de esto desde lo alto, y no hubiera resplandecido la luz del día;
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Deja que la oscuridad y la noche negra sea su redentor; deja que se cubra con una nube; Deja que las sombras oscuras del día te envíen miedo.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
En cuanto a esa noche que la oscuridad espesa la tome; Que no tenga gozo entre los días del año; Que no venga en el número de los meses.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
En cuanto a esa noche, que hubiera sido estéril; Que ninguna voz de alegría hubiera sonado en ella;
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Que la maldigan los que ponen una maldición en el día; que están listos para despertar a Leviatán.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Sean oscuras sus estrellas de la mañana; Que esté buscando luz, pero que no la tenga; Que no vea los rayos del alba.
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Porque no cerró las puertas del vientre de mi madre, ni oculto los problemas de mis ojos.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
¿Por qué la muerte no me tomó cuando salí del cuerpo de mi madre, por qué no, cuando salí del vientre, entregue mi espíritu?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
¿Por qué hubo rodillas que me recibieron o por qué los pechos para que me den leche?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Porque entonces podría haber ido a mi descanso en silencio, y en el sueño, haber estado en paz,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
Con los reyes y los sabios de la tierra, que edificaron grandes casas para sí mismos;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
O con los gobernantes que tenían oro, y cuyas casas estaban llenas de plata;
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
O como un aborto de niño que nunca podría haber existido; Como niños pequeños que no han visto la luz.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Allí dejan de perturbar los malvados, y aquellos cuyas fuerzas han llegado a su fin tienen descanso.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
Allí los prisioneros están en paz juntos. La voz del capataz no vuelve a sus oídos.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
El pequeño y el grande están allí, y el siervo está libre de su amo.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
¿Por qué le da luz al que está en problemas, y la vida al alma amarga;
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
Para aquellos cuyo deseo es la muerte, pero no viene; que la buscan más que la riqueza secreta;
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
¿Que se alegran con gran gozo y se regocijan cuando llegan a su último lugar de descanso;
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
Pporque se le da luz a un hombre que no sabe por donde va, y que está acorralado por Dios?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
En lugar de mi comida tengo pena, y de mí salen gritos de dolor como agua.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Porque lo que estaba temiendo ha venido sobre mi y de lo cual tengo miedo me aconteció.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
No tengo paz, ni silencio, ni descanso; nada más que el dolor viene sobre mí.

< Jób 3 >