Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Después de esto Job comenzó a hablar, maldiciendo el día de su nacimiento.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
Y dijo:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
“Que el día en que nací sea borrado, así como la noche en que se anunció que un niño había sido concebido.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Que ese día se convierta en tinieblas. Que el Dios de arriba no lo recuerde. Que no brille la luz sobre él.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Cúbranlo con oscuridad y sombra de muerte. Una nube negra debería ensombrecerlo. Debería ser tan aterrador como la oscuridad de un eclipse de día.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Borren esa noche como si nunca hubiera existido. No la cuenten en el calendario. Que no tenga día en ningún mes.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
“Que en esa noche no nazcan niños, que no se escuchen sonidos de felicidad.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Que la maldigan los que maldicen ciertos días, los que tienen el poder de sacar al Leviatán.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Que sus estrellas de la madrugada permanezcan oscuras. Que al buscar la luz, no vea ninguna, que no vea el resplandor del amanecer
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
porque no cerró el vientre de mi madre para impedirme ver los problemas.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
“¿Por qué no nací muerto? ¿Por qué no morí al nacer?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
¿Por qué hubo un regazo para que me acostara, y pechos para que me amamantaran?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Ahora estaría acostado en paz, durmiendo y descansando
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
junto con los reyes de este mundo y sus funcionarios cuyos palacios ahora yacen en ruinas;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
o con los nobles que coleccionaban oro y llenaban sus casas de plata.
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
¿Por qué no fui un aborto, enterrado en secreto, un bebé que nunca vio la luz?
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Allí, en la tumba, los malvados no dan más problemas, y los que ya no tienen fuerzas tienen su descanso.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
Allí los prisioneros descansan y no escuchan las órdenes de sus opresores.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Tanto los pequeños como los grandes están allí, y los esclavos son liberados de sus amos.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
¿Por qué Dios da vida a los que sufren, a los que viven amargamente,
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
a los que esperan una muerte que no llega y a los que buscan la muerte más desesperadamente que la caza de un tesoro?
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
¡Son tan increíblemente felices cuando llegan a la tumba!
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
¿Por qué se da luz a quien no sabe a dónde va, a quien Dios ha cercado?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
“Mis gemidos son el pan que como, y mis lágrimas son el agua que bebo.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Porque todo lo que temía me ha sucedido; todo lo que temía me ha sobrevenido.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
No tengo paz, ni tranquilidad, ni descanso. Lo único que siento es rabia”.
