< Jób 3 >
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Shure kwaizvozvo, Jobho akashamisa muromo wake ndokutuka zuva rokuberekwa kwake.
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
“Zuva rokuberekwa kwangu ngariparare, uye nousiku hwakanzi, ‘Kwaberekwa mwanakomana!’
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Zuva iroro ngarishanduke rive rima; Mwari wokudenga ngaarege kuva nehanya naro; Chiedza ngachirege kuvhenekera pamusoro paro.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Rima nomumvuri wakasviba ngazviritore zvakare; gore ngarigare pamusoro paro; kusviba ngakufukidze chiedza charo.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Usiku uhwo rima guru ngaribate; ngahurege kuverengwa pakati pamazuva egore kana kunyorwa pamwedzi ipi zvayo.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Usiku uhwo ngahushaye chibereko; ngaparege kunzwika kupembera kwomufaro mahuri.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Vanotuka mazuva ngavatuke zuva iro, vaya vakagadzirira kumutsa Chikara Chikuru cheGungwa.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Nyeredzi dzahwo dzamangwanani ngadzisvibe; ngahumirire chiedza chamasikati pasina uye ngahurege kuona hwerazuva hwamambakwedza;
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
nokuti hahuna kundipfigira mikova yechizvaro kuti huvanze dambudziko pamberi pangu.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
“Ko, ndakaregererei kufa pakuberekwa kwangu, nokufa pandaibuda mudumbu?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Mabvi akavapo seiko kuti andigamuchire namazamu kuti ndinwe?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Nokuti zvino ndingadai ndakavata murugare; ndingadai ndivete uye ndakazorora
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
namadzimambo namakurukota enyika, vakazvivakira nzvimbo dzava matongo zvino,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
navatongi vakanga vane goridhe, vakazadza dzimba dzavo nesirivha.
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Kana kuti sei ndisina kuvigwa muvhu somwana asina kusvika, somucheche asina kumboona chiedza chezuva?
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Ikoko vakaipa vanorega kutambudza, uye ikoko vakaneta vakazorora.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
Nhapwa dzinofarirawo rugare rwadzo; havachanzwizve kudanidzira kwomuchairi wenhapwa.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Vaduku navakuru variko, uye nhapwa yakasunungurwa kubva pana tenzi wayo.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
“Chiedza chinopirweiko vaya vari kusurukirwa, uye upenyu kune ane shungu pamwoyo,
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
kuna vaya vanoshuva kufa irwo rusingauyi, vanorutsvaka kupfuura pfuma yakavanzika,
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
vazere nomufaro uye vanofara pavanosvika muguva?
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
Upenyu hunopirweiko munhu ane nzira yakavanzika, iye akakomberedzwa naMwari noruzhowa?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Nokuti mafemo anosvika kwandiri pachinzvimbo chezvokudya, kugomera kwangu kunodururwa semvura.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Zvandaitya zvakandivinga; zvandaizeza zvaitika kwandiri.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Handina rugare, handina runyararo; handina zororo, asi nhamo chete.”