Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
この後、ヨブは口を開いて、自分の生れた日をのろった。
2 Nebo mluvě Job, řekl:
すなわちヨブは言った、
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
「わたしの生れた日は滅びうせよ。『男の子が、胎にやどった』と言った夜もそのようになれ。
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
その日は暗くなるように。神が上からこれを顧みられないように。光がこれを照さないように。
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
やみと暗黒がこれを取りもどすように。雲が、その上にとどまるように。日を暗くする者が、これを脅かすように。
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
その夜は、暗やみが、これを捕えるように。年の日のうちに加わらないように。月の数にもはいらないように。
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
また、その夜は、はらむことのないように。喜びの声がそのうちに聞かれないように。
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
日をのろう者が、これをのろうように。レビヤタンを奮い起すに巧みな者が、これをのろうように。
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
その明けの星は暗くなるように。光を望んでも、得られないように。また、あけぼののまぶたを見ることのないように。
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
これは、わたしの母の胎の戸を閉じず、また悩みをわたしの目に隠さなかったからである。
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
なにゆえ、わたしは胎から出て、死ななかったのか。腹から出たとき息が絶えなかったのか。
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
なにゆえ、ひざが、わたしを受けたのか。なにゆえ、乳ぶさがあって、わたしはそれを吸ったのか。
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
そうしなかったならば、わたしは伏して休み、眠ったであろう。そうすればわたしは安んじており、
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
自分のために荒れ跡を築き直した地の王たち、参議たち、
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
あるいは、こがねを持ち、しろがねを家に満たした君たちと一緒にいたであろう。
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
なにゆえ、わたしは人知れずおりる胎児のごとく、光を見ないみどりごのようでなかったのか。
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
かしこでは悪人も、あばれることをやめ、うみ疲れた者も、休みを得、
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
捕われ人も共に安らかにおり、追い使う者の声を聞かない。
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
小さい者も大きい者もそこにおり、奴隷も、その主人から解き放される。
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
なにゆえ、悩む者に光を賜い、心の苦しむ者に命を賜わったのか。
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
このような人は死を望んでも来ない、これを求めることは隠れた宝を掘るよりも、はなはだしい。
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
彼らは墓を見いだすとき、非常に喜び楽しむのだ。
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
なにゆえ、その道の隠された人に、神が、まがきをめぐらされた人に、光を賜わるのか。
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
わたしの嘆きはわが食物に代って来り、わたしのうめきは水のように流れ出る。
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
わたしの恐れるものが、わたしに臨み、わたしの恐れおののくものが、わが身に及ぶ。
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
わたしは安らかでなく、またおだやかでない。わたしは休みを得ない、ただ悩みのみが来る」。
