Jób 3

1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

斯て後ヨブ口を啓きて自己の日を詛へり

2 Nebo mluvě Job, řekl:

ヨブすなはち言詞を出して云く

3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

我が生れし日亡びうせよ 男子胎にやどれりと言し夜も亦然あれ

4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

その日は暗くなれ 神上よりこれを顧みたまはざれ 光これを照す勿れ

5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

暗闇および死蔭これを取もどせ 雲これが上をおほえ 日を暗くする者これを懼しめよ

6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

その夜は黑暗の執ふる所となれ 年の日の中に加はらざれ 月の數に入ざれ

7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

その夜は孕むこと有ざれ 歡喜の聲その中に興らざれ

8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

日を詛ふ者レビヤタンを激發すに巧なる者これを詛へ

9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

その夜の晨星は暗かれ その夜には光明を望むも得ざらしめ 又東雲の眼蓋を見ざらしめよ

10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

是は我母の胎の戸を闔ずまた我目に憂を見ること無らしめざりしによる

11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

何とて我は胎より死て出ざりしや 何とて胎より出し時に氣息たえざりしや

12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

如何なれば膝ありてわれを接しや 如何なれば乳房ありてわれを養ひしや

13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

否らずば今は我偃て安んじかつ眠らん 然ばこの身やすらひをり

14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

かの荒墟を自己のために築きたりし世の君等臣等と偕にあり

15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

かの黄金を有ち白銀を家に充したりし牧伯等と偕にあらん

16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

又人しれず墮る胎兒のごとくにして世に出ず また光を見ざる赤子のごとくならん

17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

彼處にては惡き者 虐遇を息め倦憊たる者安息を得

18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

彼處にては俘囚人みな共に安然に居りて驅使者の聲を聞ず

19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

小き者も大なる者も同じく彼處にあり僕も主の手を離る

20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

如何なれば艱難にをる者に光を賜ひ 心苦しむ者に生命をたまひしや

21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

斯る者は死を望むなれどもきたらず これをもとむるは藏れたる寳を掘るよりも甚だし

22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

もし墳墓を尋ねて獲ば大に喜こび樂しむなり

23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

その道かくれ神に取籠られをる人に如何なれば光明を賜ふや

24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

わが歎息はわが食物に代り我呻吟は水の流れそそぐに似たり

25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

我が戰慄き懼れし者我に臨み我が怖懼れたる者この身に及べり

26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

我は安然ならず穩ならず安息を得ず唯艱難のみきたる