< Jób 3 >

1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Dopo, Giobbe aprì la bocca e maledisse il suo giorno;
2 Nebo mluvě Job, řekl:
prese a dire:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Perisca il giorno in cui nacqui e la notte in cui si disse: «E' stato concepito un uomo!».
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Quel giorno sia tenebra, non lo ricerchi Dio dall'alto, né brilli mai su di esso la luce.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Lo rivendichi tenebra e morte, gli si stenda sopra una nube e lo facciano spaventoso gli uragani del giorno!
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Quel giorno lo possieda il buio non si aggiunga ai giorni dell'anno, non entri nel conto dei mesi.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Ecco, quella notte sia lugubre e non entri giubilo in essa.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
La maledicano quelli che imprecano al giorno, che sono pronti a evocare Leviatan.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Si oscurino le stelle del suo crepuscolo, speri la luce e non venga; non veda schiudersi le palpebre dell'aurora,
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
poiché non mi ha chiuso il varco del grembo materno, e non ha nascosto l'affanno agli occhi miei!
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
E perché non sono morto fin dal seno di mia madre e non spirai appena uscito dal grembo?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Perché due ginocchia mi hanno accolto, e perché due mammelle, per allattarmi?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Sì, ora giacerei tranquillo, dormirei e avrei pace
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
con i re e i governanti della terra, che si sono costruiti mausolei,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
o con i principi, che hanno oro e riempiono le case d'argento.
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Oppure, come aborto nascosto, più non sarei, o come i bimbi che non hanno visto la luce.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Laggiù i malvagi cessano d'agitarsi, laggiù riposano gli sfiniti di forze.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
I prigionieri hanno pace insieme, non sentono più la voce dell'aguzzino.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Laggiù è il piccolo e il grande, e lo schiavo è libero dal suo padrone.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Perché dare la luce a un infelice e la vita a chi ha l'amarezza nel cuore,
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
a quelli che aspettano la morte e non viene, che la cercano più di un tesoro,
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
che godono alla vista di un tumulo, gioiscono se possono trovare una tomba...
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
a un uomo, la cui via è nascosta e che Dio da ogni parte ha sbarrato?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Così, al posto del cibo entra il mio gemito, e i miei ruggiti sgorgano come acqua,
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
perché ciò che temo mi accade e quel che mi spaventa mi raggiunge.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Non ho tranquillità, non ho requie, non ho riposo e viene il tormento!

< Jób 3 >