Jób 3

1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

Sesudah itu Ayub membuka mulutnya dan mengutuki hari kelahirannya.

2 Nebo mluvě Job, řekl:

Maka berbicaralah Ayub:

3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

"Biarlah hilang lenyap hari kelahiranku dan malam yang mengatakan: Seorang anak laki-laki telah ada dalam kandungan.

4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

Biarlah hari itu menjadi kegelapan, janganlah kiranya Allah yang di atas menghiraukannya, dan janganlah cahaya terang menyinarinya.

5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

Biarlah kegelapan dan kekelaman menuntut hari itu, awan-gemawan menudunginya, dan gerhana matahari mengejutkannya.

6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

Malam itu--biarlah dia dicekam oleh kegelapan; janganlah ia bersukaria pada hari-hari dalam setahun; janganlah ia termasuk bilangan bulan-bulan.

7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

Ya, biarlah pada malam itu tidak ada yang melahirkan, dan tidak terdengar suara kegirangan.

8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

Biarlah ia disumpahi oleh para pengutuk hari, oleh mereka yang pandai membangkitkan marah Lewiatan.

9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

Biarlah bintang-bintang senja menjadi gelap; biarlah ia menantikan terang yang tak kunjung datang, janganlah ia melihat merekahnya fajar,

10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

karena tidak ditutupnya pintu kandungan ibuku, dan tidak disembunyikannya kesusahan dari mataku.

11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

Mengapa aku tidak mati waktu aku lahir, atau binasa waktu aku keluar dari kandungan?

12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

Mengapa pangkuan menerima aku; mengapa ada buah dada, sehingga aku dapat menyusu?

13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

Jikalau tidak, aku sekarang berbaring dan tenang; aku tertidur dan mendapat istirahat

14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

bersama-sama raja-raja dan penasihat-penasihat di bumi, yang mendirikan kembali reruntuhan bagi dirinya,

15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

atau bersama-sama pembesar-pembesar yang mempunyai emas, yang memenuhi rumahnya dengan perak.

16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

Atau mengapa aku tidak seperti anak gugur yang disembunyikan, seperti bayi yang tidak melihat terang?

17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

Di sanalah orang fasik berhenti menimbulkan huru-hara, di sanalah mereka yang kehabisan tenaga mendapat istirahat.

18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

Dan para tawanan bersama-sama menjadi tenang, mereka tidak lagi mendengar suara pengerah.

19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

Di sana orang kecil dan orang besar sama, dan budak bebas dari pada tuannya.

20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

Mengapa terang diberikan kepada yang bersusah-susah, dan hidup kepada yang pedih hati;

21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

yang menantikan maut, yang tak kunjung tiba, yang mengejarnya lebih dari pada menggali harta terpendam;

22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

yang bersukaria dan bersorak-sorai dan senang, bila mereka menemukan kubur;

23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

kepada orang laki-laki yang jalannya tersembunyi, yang dikepung Allah?

24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

Karena ganti rotiku adalah keluh kesahku, dan keluhanku tercurah seperti air.

25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

Karena yang kutakutkan, itulah yang menimpa aku, dan yang kucemaskan, itulah yang mendatangi aku.

26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

Aku tidak mendapat ketenangan dan ketenteraman; aku tidak mendapat istirahat, tetapi kegelisahanlah yang timbul."