Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Lè l fini, Job te ouvri bouch li e te modi jou li te fèt la.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
Job te di:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
“Kite jou ke m te dwe fèt la peri, ak nwit ki te anonse ‘se yon gason ki fèt la.’
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Ke jou sa a kapab vin fènwa nèt. Pa kite Bondye anwo a pran swen li, ni limyè vin klere sou li.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Kite fènwa avèk gwo tenèb reklame li. Kite fènwa jou sa a modi li.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Selon nwit sa a, kite tenèb sezi li. Kite li pa gen rejwisans nan jou ane a. Kite li pa antre nan chif ki konte mwa yo.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Koute byen, kite nwit sa a rete esteril. Pa kite okenn kri lajwa antre ladann.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Kite sila ki konn modi jou yo modi jou sa a, sila ki prè pou fè Levyatan leve kò l.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Kite zetwal lannwit li yo vin etenn. Kite li espere limyè, men pa twouve l. E kite li pa wè maten vin parèt,
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
akoz li pa t fèmen ouvèti vant manman m, ni kache twoub devan zye m.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
“Poukisa mwen pa t mouri lè m te fèt? Sòti nan vant li e mouri la menm?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Poukisa jenou yo te resevwa m, e poukisa tete a, pou m ta pran?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Paske koulye a mwen t ap gen tan kouche pou m jwenn lapè; mwen t ap dòmi depi lè sa a e mwen t ap twouve repo,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
ansanm ak wa ak konseye latè ki te rebati ansyen mazi yo pou kont yo;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
oswa avèk prens ki te gen lò yo, ki t ap plen lakay yo ak ajan;
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Oswa kon yon fòs kouch ki kache, mwen pa t ap egziste, kon yon pitit ki pa t janm wè limyè.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
La, mechan yo sispann fè laraj, e la moun fatige yo jwenn repo.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
Prizonye yo alèz ansanm. Yo p ap tande vwa a sipèvizè a.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Ni piti, ni gran yo la. E esklav la lib de mèt li.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
“Poukisa limyè bay a sila ki soufri a, e lavi a nanm anmè a,
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
ki anvi wè lanmò, men nanpwen, e fouye plis pou twouve li pase trezò kache,
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
ki rejwi anpil e fè lwanj lè yo rive nan tonbo a?
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
Poukisa limyè bay a yon nonm ak chemen an kache a, ke Bondye te jennen tout kote a?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Paske soupi mwen yo parèt menm moman manje a rive devan ze m. Epi kri mwen yo vide tankou dlo.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Paske sa m krent lan te vini sou mwen. Sa ke m pa vle wè a te tonbe sou mwen.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Mwen pa alèz, ni mwen pa anpè. Mwen pa jwenn repo, ni m pa kal, men se boulvèsman ki vin parèt.”
