Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Darnach tat Hiob seinen Mund auf und verfluchte den Tag seiner Geburt.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
Hiob hob an und sprach:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Verloren gehe der Tag, da ich geboren bin, die Nacht, da es hieß: Ein Knabe ist gezeugt!
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Verfinstert werde dieser Tag; Gott in der Höhe frage nicht nach ihm, und niemals falle ein Lichtstrahl darauf!
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Finsternis und Todesschatten nehme ihn ein, Gewölk umhülle ihn und überfalle diesen trüben Tag!
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Und jene Nacht; Das Dunkel raffe sie weg, sie freue sich in des Jahres Tagen nie und komme nicht in die Zahl der Monde.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Ja, jene Nacht sei unfruchtbar, kein Jubel ertöne in ihr!
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Die, so den Tagen Böses losen und imstande sind, den Drachen aufzuwecken, sollen sie verfluchen.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Verfinstert müssen ihrer Dämmerung Sterne sein, sie warte auf Licht und es bleibe aus; sie schaue auch die Wimpern der Morgenröte nicht!
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Weil sie den Mutterleib mir nicht verschloß und den Jammer nicht vor meinen Augen verbarg.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Warum starb ich nicht gleich bei der Geburt und kam nicht um, sobald ich aus Mutterschoße ging?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Warum kamen mir Knie entgegen und wozu Brüste, daß ich sog?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Denn jetzt läge ich da und wäre stille; wäre ich entschlafen, so hätte ich nun Ruhe
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
mit Königen und Landesräten, die sich Steinhaufen erbaut haben,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
oder mit Fürsten, reich an Gold, die in ihren Häusern Silber häuften.
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Oder wäre ich gar niemals dagewesen, wie eine verborgene Fehlgeburt, den Kindlein gleich, die nie das Licht gesehen haben!
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Dort hört der Frevler Toben auf, dort finden die Erschöpften Ruh;
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
alle Gefangenen sind dort in Frieden, sie hören die Stimme des Treibers nicht mehr;
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Kleine und Große sind daselbst, und der Knecht ist frei von seinem Herrn!
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Warum läßt er Lebensmüde noch die Sonne sehen und zwingt er betrübte Seelen noch zu leben?
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
die auf den Tod harren, und er kommt nicht, die nach ihm graben, mehr als nach Schätzen;
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
die sich freuen würden und jubelten, die frohlockten, wenn sie ein Grab fänden.
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
[Was soll das Leben] dem Manne, dem sein Weg verborgen ist, den Gott rings umzäunt hat?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Denn statt zu essen, seufze ich, und meine Klage ergießt sich wie ein Wasserstrom.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Denn was ich gefürchtet habe, das ist über mich gekommen, und wovor mir graute, das hat mich getroffen.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Ich kann nicht ruhen und nicht rasten, und kaum habe ich mich erholt, so kommt ein neuer Sturm über mich.
